Storytelling 101
Jak vyprávět příběh

Pokud pracujete v hodinách s příběhy, je dobré mít neustále na paměti, za jakým účelem tak činíte. Cílem příběhu není studenty ohromit šokujícím rozuzlením nebo je zavalit informacemi. (Není samozřejmě na škodu, pokud i to je v příběhu přítomno, nesmí to ale být jediným motivačním faktorem.)

Každý příběh plní tři základní funkce:

— je VEHIKLEM pro užitečnou gramatiku (v nejširším slova smyslu) a slovní zásobu, k nimž se následně budete vracet a upevňovat je; bez řádné dávky toho i onoho (hlavně zajímavé gramatiky) postrádá příběh jakýkoli raison d'etre

— dává studentům ZPĚTNOU VAZBU: dokážu takovýto příběh povyprávět sám? dokážu jej ladně převést do jiného časového kontextu? dokázala bych se na všechny informace v textu doptat?

— a co je nedocenitelné: poskytuje studentům SDÍLENÝ PROSTOR, na jehož základě mohou následně a) improvizovat a sehrávat scénky; b) pokoušet se do příběhu zvenku zasadit další zajímavé konstrukce a tím se utvrdit o jejich univerzalitě

V tomto pojednání se budu soustředit především na bod druhý, tedy převyprávění příběhu studenty. Dotknu se i bodu třetího, ale jen náznakově, chystám se mu proprat střeva v separátním expozé.

VYPRÁVĚNÍ

Smysl převyprávění příběhu netkví ve vyjmenování správných jmen postav a číselných či jiných údajů, navíc jazykově chatrně slepených. Jména ať si studenti klidně upravují podle nálady; údaje si můžou vymýšlet na místě, nebo zcela pomíjet. Příběh je přínosný hlavně v tom, že poskytuje studentům sdílenou plochu, na jejímž základě mohou improvizovat a zkoumat limity své angličtiny.

Studenty vyprávění příběhů baví, ba excituje. (Aby taky ne.) Pokud ovšem každé vyprávění mechanicky zasadíte do schématu “bavíme se o třetí osobě v minulém čase” — tedy tak, jak je příběh s největší pravděpodobností v originále podán — pak se studentům vyprávění záhy omrzí a začnou jej flákat. Mix it up, make things fun and keep those poor bastards from getting bored.

Níže najdete několik způsobů, jak si s příběhem pohrát a přetočit jej do zajímavých poloh. Ty budou studenty udržovat ve střehu a tlačit je k bohatší angličtině.

PŘÍMOČARÉ VYPRÁVĚNÍ

Co se ryzího převyprávění týče, můžete variovat na třech frontách:

a) PERSPEKTIVA, z níž je příběh vyprávěn: mluvíte o někom třetím (klasika) / o sobě (ich-forma) / o tobě (mluvíte k partnerovi ve dvojici)

b) ČASOVÝ RÁMEC: minulost, budoucnost, přítomnost, aktuální dění, kombinace, spešl varianty

c) TYP VYPRÁVĚNÍ: interview, tedy otázky a odpovědi (the go-to option) / společné vyprávění / delší monology

Kombinace perspektiv, časových rámců a střídání slova vám umožní vytvářet desítky rozličných variací. Těžit z toho budou nejen studenti, i pro vás jako učitele bude tím pádem celý proces zajímavější.

IMPROVIZACE | SCÉNKY

Vykročení z comfort zone nabízí IMPROVIZOVANÉ SCÉNKY, volně založené na situacích z příběhu. Nabízí se hádky všeho možného druhu, commiserating, tedy společné brblání, brainstorming na procvičování návrhů, přesvědčování a zvažování možností, omluvy a jejich akceptace, sezení u psychoterapeuta, a velmi životaschopně také telefonické hovory in medias res s žádostmi o radu či pomoc. Když se trefíte do tématu a zvolíte životaschopné postavy, je to jako byste studenty polili živou vodou. Navíc se studenti o sobě (samých i navzájem) tímto způsobem často dozví víc, než by chtěli vědět.

O SVĚTĚ

Od obsahu textu lze poodstoupit i tak, že jednomu ze studentů dáte roli zvídavého MARŤANA či malého dítěte (každopádně tvora, který není obeznámen s fungováním lidského společenství a této planety všeobecně).

Druhého pak jmenujete zástupcem lidstva (případně rodičem dotyčného dítěte), jehož úkolem je vysvětlit koncept obsažený v příběhu: láska / řeka / vítězství / běh.

Vychází se z toho, že prvně jmenovaný (marťan či dítě) o světě a lidech neví téměř nic — sebejednodušší koncept je proto třeba objasnit a uvést do souvislostí (”but why …? but wouldn’t that …?”).

POZNÁMKY

Studenty nechte vyprávět aspoň dvacet minut v kuse, aby měli možnost se trochu rozmluvit. Za tu dobu můžete prostřídat 2-3 vyprávění. Osobně jsem rád, když se mi podaří zkombinovat tři odlišné typy konverzací:

převyprávění příběhu, v té či oné podobě
improvizovaná scénka, případně marťan
speciál: zaměření na konkrétní obraty

* Prvních několik minut konverzace se v podstatě nepočítá — student se do angličtiny a potřebného frame of mind teprve přepíná — v této fázi nemá ani cenu korigovat chyby.

TYPY VYPRÁVĚNÍ

Prvním způsobem vyprávění, který učitele napadne, je samozřejmě standardní narativ v minulém čase: stalo se to a to a to a to a to a pak ještě to a zde je ponaučení na závěr. Fair enough, i tento typ vyprávění má své místo — ideálně hned zkraje, kdy si studenti příběh teprve osahávají (tedy předtím, než se jim dostane do rukou v tištěné podobě). Nesmíte u něj ale skončit.

1. POSTAVY | HLEDISKA

V prvé řadě si můžeme pohrát s perspektivou. Jakkoli je dobré pěstovat vyprávění ve třetí osobě (hlavně v přítomných časech), přirozeněji působí, když se jeden student stylizuje do hlavní postavy a druhý do postavy vedlejší (případně do role nějakého externisty). Ve vyprávění jsou tím pádem zastoupeny všechny základní pohledy: I / you / she/he.

2. ČASOVÉ RÁMCE

Z časového hlediska lze příběh umístit do několika rámců:

— MINULOST, samozřejmě, přirozeně, tam obvykle příběh spadá v reálu
— BUDOUCNOST, aby si studenti zažili všechny formy be going to včetně otázek, záporů, případně kombinací will s have to nebo be able/allowed to
— AKTUÁLNÍ DĚNÍ s průběhovými tvary sloves + spřízněné be about to, have been doing, has done etc.
— PŘÍTOMNOST, v podobě historického prézensu, který vyprávění dodává na neléhavosti: so then I go in and start yelling and the guy says
+ MIDWAY THROUGH, ideální kombinace všech časů; vyberete si nějaký eventful moment uprostřed příběhu a popisujete co se právě děje, co se už stalo a co se teprve stane (všechny postavy ve všech vyprávěních jsou jasnozřivé, pokud není uvedeno jinak)

Nabízí se také úzce vyhraněné rámce. Kupříkladu:
— PODMÍNKY, popis alternativního vývoje událostí, tedy k čemu by vedlo, kdyby se věci vyvíjely jinak, než se ve skutečnosti vyvinuly: but if I didn't know how to swim, you might very well not be alive right now
— FUZZY TALK, kdy si nejste úplně jistí tím, co se přes vašima očima odehrává: she seems to be crying / it might have failed / you may never find out / we must have been lied to / looks like / apparently etc.
— BE LIKE, kdy se vyjadřujete prostřednictvím přímé řeči uvozené be like (případně go) ve stylu českého a ona na to / a já zase / a on prý

3. SPOLUPRÁCE | STŘÍDÁNÍ SLOVA

Z hlediska párové spolupráce zmíním tři základní způsoby:
— SPOLEČNÉ VYPRÁVĚNÍ, během něhož si studenti předávají slovo (klidně i vprostřed věty) a organicky se navzájem doplňují.
— INTERVIEW, kdy se ptáte buď a) přímo hlavní postavy b) někoho jiného na hlavní postavu; tazatel se každopádně musí setsakramentsky snažit: “so what happened cigáro do pusy nohy na stůl vykládej muchtare
— MONOLOG, kdy každý student ve dvojici mluví několik minut bez přerušení, a druhý vypomáhá jen je-li opravdu potřeba (následně se role samozřejmě prohodí, fair's fair)

REÁLNÉ I MÉNĚ REÁLNÉ SITUACE

Studenti by konverzaci neměli vnímat jako “vyprávění příběhu z hodiny”. Měli by se naopak pokusit vžít do situace, v níž by daný dialog mohl reálně proběhnout. Tyto situace mohou být klidně bizarní a nepříliš pravděpodobné — cokoli je lepší než “jsem student a mám povyprávět příběh, který teď probíráme”.

Zde je pár situací, které sám často nasazuju v hodinách:

MINULOST

— DOMOV DŮCHODCŮ, kdy se dvě postavy nečekaně (či plánovaně) setkají po mnoha letech od zmíněných událostí a společně vzpomínají:
back then you were pretty feisty ... I was, and so were you, you traveled all the time … that’s right, one time I went to Italy … and you had a great time there, right? … actually, I didn’t, although I told everyone I did … oh, but you did do a lot of sightseeing, didn’t you? … that I did …

— SMUTEČNÍ PROJEV, v němž společně vzpomínáte na právě zesnulou postavu, respektive na příběh, který si s ní asociujete:
remember the time Patty had to drive all the way to Washington to see her granddaughter? … oh yeah, she was scared out of her mind … she sure was, poor thing … didn’t she write a will before she left? ... I don’t think so—did she? … she may have

BUDOUCNOST

— POSEZENÍ U VĚDMY: ptáte se vědmy, co vás v budoucnu čeká a nemine, a vědma vám tyto informace ráda poskytne:
am I ever going to see my granddaughter? — absolutely, but you’re going to have to work for it — what will I have to do? … * variace pro pokročilé studenty: nekompetentní vědma, která se často netrefí a vy ji jemně dotlačíte ke korekci

— DVĚ VĚDMY: kamarádky vědmy sedí v kavárně, namátkově si zvolí jiného kavárenského povaleče a společně vykreslí jeho budoucnost :
this guy is going to save someone’s life one of these days — oh yeah, it’ll happen while he’s running along the river...
* variace pro náročné: první vědma je začátečnice a seká jednu špatnou prediction za druhou, vědma harcovnice ji shovívavě opravuje

PŘÍTOMNOST | HISTORICKÝ PRÉZENS

— SALES PITCH: společně se snažíte daný příběh udat jako scénář pro hollywoodský velkofilm, případně okrajovou dějovou linii nezávislého filmu, whatever floats your boat
ok, so there’s this guy, right ... and he gets married … and his wife sees right away that he is pretty useless … so she starts cheating on him … and he finds out and …

AKTUÁLNÍ PŘÍTOMNOST

— NAJATÝ DETEKTIV pozoruje dění a do telefonu jej popisuje člověku, který si jej za tímto účelem najal
your wife is walking around the apartment rearranging knickknacks and pouring wine into a glass, wait, there’s two glasses, it looks like she’s expecting someone, now she has stopped now as if she heard the bell, someone must be at the door, she’s walking over to the door, she’s about to open it
* variace pro pokročilé: sebevědomý detektiv si navíc dovoluje odhadovat co se bude dít dál a pak se případně opraví

— CCTV: společně pozorujete sami sebe na záznamech průmyslových kamer a popisujete dění na obrazovce, jelikož se vše odehrává in real time, tedy pomalu, vkládáte do děje i činnosti, které nejsou v příběhu výslovně zmíněny I’m putting on my sneakers … yes, and you’re about to step out of your office … I have just closed the door and I’m about to lock it … and you just did, and now you’re getting in the elevator

ONE-PERSON SHOW

— AA MEETING, na němž se prostřednictvím zajímavé historky představujete svým spolusedealkoholizujícím kolegům: Hi, I’m Andrea. (Hi, Andrea.) So, the other day I ...
— BLIND DATE, kdy se na první schůzce prezentujete skrzevá zajímavou historku ze svého života
— LATE NIGHT, kdy barmanovi, uklízejícímu vyprázdněný bar, po zavíračce opile (tento aspekt není třeba nějak extra zdůrazňovat) vyprávíte historku ze svého života

FUZZY NARRATION

— jako NAJATÝ DETEKTIV popisujete svému zaměstnavateli co právě sledujete, přičemž si ovšem ničím nejste úplně jistí: doesn’t seem to be doing / must be getting / may not be having / can’t know
* lze zasadit i do minulosti: co se podle všeho stalo, k čemu určitě došlo, co se vám zdálo, že se děje etc.: seemed to know / might not have seen / must have been

O SVĚTĚ

Výše uvedené nápady jsou v podstatě variací na výchozí příběh — ten se pouze zasadí do toho či onoho rámce a je vymalováno. Sami studenti ale ocení, když se od příběhu budou moci občas odpoutat a zaimprovizovat si. Pokud bude tato improvizace z příběhu okrajově vycházet, o to lépe.

FEELINGS: WHAT’S IT LIKE / HOW DOES IT FEEL?

Hlavní (nebo jiná) postava sedí u psychoterapeuta poté, co ji tento vyslechl, a je vznesen centrální dotaz “And how does that make you feel?” Od něj by se debata neměla jako bumerang vrátit k převyprávění celého příběhu, nýbrž kroužit kolem pocitů a možných řešení nastálé situace.
So you have been broken up with. How does it make you feel? — Lousy, obviously. I keep wondering what I should have done differently. — You did nothing wrong. — Maybe I could have been less of a pain in the ass. — Well, that might have helped, but ...

WHAT HAVE WE LEARNED?

Co jste se, jako dvě bytosti životem na Zemi víceméně nepolíbené, z tohoto příběhu dověděli o lidstvu. Nezajímá vás, co se v příběhu odehrálo, nezajímá vás ani vnitřní rozpolcenost jednotlivých postav. Soustředíte se na big-picture aspekty lidské existence na planetě Zemi.

Každá věta logicky začíná Apparently / Turns out / We have learned that … nebo tak nějak.
Apparently, not all days are equally long. / Turns out, you have to step out of your office in order to go on a run. / I have learned that there’s a river in London that has bridges over it so that people can cross from one side to the other, including people who are jogging. / Apparently, you can let people know that someone’s drowning in the river by pointing at them and yelling.

A CURIOUS CHILD

Jeden student je extrémně zvídavé tříleté dítě a druhý jeho zcela vyčerpaný rodič.
But mommy, why would someone want to save someone else’s life? What’s in it for them? — Well, it makes you feel better about yourself. — Isn’t it more about not feeling guilty? — That, too. — Would it be weird to check how cold the water is before jumping into the river? — Yes. Also, it doesn’t take long for a person to drown. — What does that have to do with anything? — Well, by the time you’d get in, it would be too late. — Oh.

INVENT THIS

Píše se rok 578, třeba, vaši dvojici náhle osvítí a z čisté vody vynaleznete něco, k čemu má jinak lidstvo ještě poměrně daleko [ideálně inspirováno příběhem: vysavač, most, posouvací dveře etc.]. Při vynalézání je třeba předem ohdalit všechny případné komplikace, tzv. vychytat muchy, a ozkoušet i všemožné slepé uličky. Doporučuje se při mluvení kreslit na papír, lépe to utřídí myšlenky. [ A2 ]
Hey, you know what we could really use? A way to get across the river without getting all wet or risking drowning. … Right. Some sort of a road that would hang mid-air over the water. But how do we do that? — Well, I guess we could start by trying to come up with some kind of a support system ...

DEBATING CLUB

Jednomu z dvojice je přidělena kontroverzní teze, kterou bude zuby nehty obhajovat, ať už s ní v reálu souhlasí či ne. Druhý student stejně zuřivě prosazuje tezi opačnou. Emoce nesmí převládnout nad kvalitou projevu, to je potřeba zdůraznit.
I believe that all the alleys in New York Cities need to go, asap. — What do you mean, go? Where are movie studios going to shoot all those cop movies? … I don’t care. There’s way too much crime happening in those places.

SPECIÁLY

Zde pracujeme se seznamy konkrétních gramatik či konstrukcí, které mají studenti za úkol naroubovat na daný příběh. Cílem je, aby si studenti uvědomili, že dané gramatiky mají své reálné využití, že nejde o akademickou debatu.
* Prvním krokem by u většiny seznamů mělo být vysvětlení / připomenutí toho, jak přesně ta či ona gramatika funguje. Až poté by se studenti měli pustit do vlastní tvorby.

POINTERS

Pod hlavičku pointers spadají seznamy užitečných gramatických jevů, s kterými mají studenti největší problémy, nebo jimž se aktivně vyhýbají — ať už proto, že jsou gramaticky náročné (be having trouble -ing / may not have been done), nebo nenabízí přímočarý překlad do češtiny (wish — lituju, že / had better – ne abys), případně je zastiňuje nějaká žába na prameni (kvůli want nepoužíváme feel like, not mind, would hate to, would rather, I wish I could a další). Má-li existovat naděje, že si je studenti navyknou používat, musíme je nejdřív k použití donutit.

* Některé pointers jsou specifické, třeba časové obraty nebo spojení předložek s ing tvarem nebo přímo slovesné časy. [ A2 ] [ A2 ]

WHEN YOU GET STUCK

Do speciální kategorie řadím obraty, které lze podle mého soudu nasadit v podstatě v jakémkoli bodě jakéhokoli vyprávění. Jejich seznam by studenti před sebou měli mít v podstatě pořád a čerpat z něj inspiraci, kdykoli se při mluvení zaseknou. [ A2 ]

Pokud se rozhodnete tyto seznamy používat, vězte, že zkraje narazíte na silný pushback ze strany studentů. Ti budou postupně kroutit hlavou nad všemi jednotlivými obraty, jako že tenhle nedají, a tento asi taky nepůjde, a tady ten ani omylem. [ A2 ]

Řešením je neohybatelné pravidlo: na co zapíchnete tužku, to musíte použít — bez výmluv a špekulování. [ A2 ]

USTÁLENÉ POSTUPY

Zadáním, proti němuž studenti protestují s menší intenzitou, či dokonce vůbec, je tvořit věty podle předem daného mustru. Stačí v příběhu najít situaci, v níž daná kontrukce dává smysl a vložit do ní potřebná slovesa. Určité typy souvětí se totiž v angličtině často opakují a studenti by si je měli zažít — toto je první krok na cestě ke spontánnímu používání. [ A2 ] [ A2 ] [ A2 ]

SPECIÁL: PODMÍNKY

V podmínkových větách se dá nasekat plno chyb. Je tudíž dobré na ně soustředit víc pozornosti, než na jiné gramatiky, nebýt ale zároveň příliš striktní: uznat "if he didn't lie" namísto "if he hadn't lied", o to více ale trvat na rozlišení "would do" a "would have done", postupně začlenit i průběhové tvary (if you weren't standing), trpné rody (I would have been killed), modální slovesa (wouldn't have been able to / might not work) etc.

— VŠEOBECNÉ / AKTUÁLNÍ: kdyby se teď věci měly jinak, k čemu by to vedlo: would be doing / if you didn’t etc.
— MINULOST: kdyby se tenkrát příběh zlomil jiným směrem, co by tenkrát (případně nyní) bylo důsledkem: if I didn’t do/hadn’t been / wouldn’t have been able to / wouldn’t be married now
— BUDOUCNOST: pokud v budoucnu k něčemu dojde (ještě lépe: nedojde), jaké to přesně bude mít následky: if she doesn’t find out / there won’t be etc.

SPECIÁL: POSUNY ČASŮ + NEPŘÍMÉ OTÁZKY

Dalším neoblíbeným, ale nevyhnutelným, gramatickým jevem jsou posuny časů, zhusta v kombinaci s nepřímou otázkou: She asked me where you were. / where are you. Doporučuju studentům poskytnout seznam nejklasičtějších rozjezdů, na nichž mohou stavět (I didn’t know … / I wondered how … / You asked me …), aby neztráceli čas jejich vymýšlením a mohli se soustředit na to podstatné. [ A2 ]

* U práce s dialogovými texty směřuje k podobnému cíli převyprávění konverzace pomocí reporting verbs, především tell say ask wonder suggest. [ A2 ]

ZÁSADY PŘI VYPRÁVĚNÍ

Několik zásad, které klaďte studentům opakovaně na srdce. Bez jejich dodržování totiž vyjde veškeré jejich úsilí víceméně vniveč:

— NESPĚCHEJTE K DALŠÍ INFORMACI nebo akci; namísto toho plodně přešlapujte na místě, každou informaci podejte několika různými způsoby, dokážete-li to; každý úsek děje obalte výčtem pocitů, důvodů konání (a nekonání) a dalších informací
— NEUPÍNEJTE SE NA DĚJ: minimálně stejně důležité jsou pocity a postoje účastníků děje; dotazy vznesené i interní, alternativní vývoje, výhledy do budoucna, a události, k nimž nedošlo
— DETAILY jsou klíčové: hrubý nárys každého příběhu je v podstatě stejný, a z hlediska angličtiny poměrně nezajímavý; co člověka donutí hrábnout si gramaticky až na dno jsou právě detaily
— REAGUJTE na svého partnera a nemelte si pořád dokola to svoje; vaše konverzace pak bude znít mnohem přirozeněji; upřesňujte, doplňujte a opravujte kdykoli je potřeba (často i když potřeba není); vnášejte do vyprávění osobní rozměr (to já bych...)
— ZÁCHRANNÉ LANO pro případy, kdy vyschne studnice nápadů: za všech okolností zabírá podmínková věta (kdyby – pak by / pokud ale – pak ne); ta vás navíc často nastartuje k dalšímu vyprávění

ZÁSADY PRO STŘÍDÁNÍ SLOVA

Z hlediska vyváženosti je samozřejmě ideální, když se oba studenti na mluvení podílí stejnou měrou. Toho lze docílit jen těžko — pomoci ale mohou následující zásady či postupy:

SPOLEČNÉ VYPRÁVĚNÍ

— NO DEAD AIR: jakmile se jeden student na chvilku zasekne, automaticky přebírá štafetu druhý
— NO STRAIGHT LINE: nevalte plnou parou vpřed; odbočujte k vlastním postřehům, občas se doptejte, jako byste příběh neznali; užívejte si mluvení

INTERVIEW

— PAID BY QUE: tazatel se chová, jako by byl placen od dotazu; skáče druhému do řeči, neustále se doptává na podrobnosti a klade “co by kdyby” dotazy
— ODSTRAŠUJÍCÍ PŘÍKLAD: nejhorší možnou exekucí interview je “What happened?” následováno několikaminutovým škobrtavým monologem odpovídajícího
— SWITCH: po určité době (cca 3 min.) je dobré vydat zvukový signál, kdy si studenti ve dvojici prohodí role a jede se dál — i pro studenty to bývá příjemné oživení

ONE-PERSON SHOW

— AKTIVNÍ POSLECH: i u delších monologů musí být posluchač aktivní, pokyvovat hlavou, říkat Right / Uh huh etc. a gestikulací / mimikou dávat najevo, že poslouchá; v žádném případě nesmí zívat, nakukovat do mobilu nebo vrhat kradmé pohledy na nástěnné hodiny.

POZNÁMKY NA ZÁVĚR

U většiny konverzací doporučuju předpřipravit si nějakou zajímavou kickoff line, kterou na rozjezd hodíte do placu. Je to trošku podpásovka, pravda: jeden z dvojice to obvykle nevydrží, řekne si “věta zadarmo, no neber to” a rychle ji použije. Druhému nezbývá, než na ni zareagovat, a konverzace se tím pádem rychle rozběhne.

Vyhnete se tím zdlouhavému dělení rolí (kdo chceš být mně je to jedno mně taky takže já budu John dobře já budu Mary takže hello Mary how are you) a zbytečně natahovanému rozjezdu (hello, I am John how are you I am Mary I am fine so what happened I don’t know … my už nevíme, o čem se máme bavit)

Studenty veďte k VARIABILITĚ. Mechanické vyjmenovávání událostí v jednom čase s neměnným podmětem (I did this and then this and then this happened, the end) jejich angličtinu moc neprověří. Cení se pocity (wish, excited, super frustrating), modální slovesa (have to, might, be supposed to), zmínky o věcech, které se nestaly, ale stát se mohly či měly; přímá řeč či přemítání (and I was like, “well, that’s unlikely”), každé linking word, které se neprozřetelně přimotá do cesty (even though, unless, depending on) a v neposlední řadě občasné obalení nějaké informace zcela zbytečnými informacemi podobného ražení, jen tak, za účelem promazání gramatických závitů:
MY BROTHER AND I AND I DON'T REALLY TALK TO EACH OTHER. ... We haven't talked since I moved out. I have been trying to reach out to him, but he never responds. It makes me think that we may never patch things up, which would be a shame. Also, he's been really busy lately. He's working on a documentary that's going to come out later this year. It's supposed to be a major event. I wonder if I'm in it.

OBLÍBENÉ SITUACE

— ZTRÁTA PAMĚTI: hlavní postava se udeřila do hlavy a doptává se, co se vlastně stalo: why am I wet? did I fall into the river or something? — actually, you jumped in — why would I do that? aren’t I afraid of water? ...
— dva SCÉNÁRISTÉ excitovaně popisují producentovi (mimo záběr) svůj rozpracovaný námět na film: so there’s this guy who’s deaf ... and he gets involved in something bad … and he ends up getting shot … he doesn’t die, though
— KRÁTKOZRAKÝ rodič se ptá druhého rodiče, co jejich dítě na záznamu CCTV právě dělá: wait, is he breaking into a house? — apparently; he has just walked up to a window and he’s about to break it — is he going to use a rock? — well, he’s bending down — he must be looking for something to break the window with — I guess... oh, he has just found something
— NEPŘÍLIŠ KOMPETENTNÍ DETEKTIV popisuje co zjistil, jistotou ale nepřekypuje: your son seemed to be having a hard time of it … something must have happened that really rattled him … he may have gotten fired from his job … it definitely felt like he was way in over his head
— KAMARÁDKA se ptá HLAVNÍ POSTAVY co se tato dověděla u VĚDMY: so is Jimmy going to break up with you? — well, turns out he’s not — so are you two going to get married? — not that, either; he’s going to get really sick — oh, I’m sorry to hear that; is it going to be serious?
— SVATÝ PETR vyjmenovává nově přišedšímu jedinci čeho všeho se v životě dopustil a ten mu vysvětluje, že za lehce odlišné situace by se ničeho z toho nedopustil: you cut down the oldest tree in the world! — I wouldn’t have cut it down if I’d known how old it was — well, you didn’t bother to look it up — I might have bothered to look it up if there was a list — you should have put one together yourself — how was I supposed to get all that information?
— CATCH-OUT: profesor se snaží potopit studenta a dokázat mu, že si dotyčný článek řádně nenastudoval; důraz se klade na otázky na detaily — ty jsou mnohem náročnější, a tím pádem přínosnější: How exactly did the lady feel about having a dog in the passenger seat of her car? / Would she have taken the trip if this had not been her first grandchild?
* v jednodušší verzi můžete profesora omezit na yes/no dotazy, pak je na jeho odpovědnosti zařídit, aby se neopakoval stále stejný typ dotazu: so what happened? so did he... so did he... so did he... so did he... so did he...?
— INTERVENCE, během níž se vás vaši nejbližší pokouší přesvědčit o nutnosti změny životního stylu: co všechno byste měli přestat/začít dělat a jak na to; vy mezitím hrajete ďáblova advokáta a na jejich radách hledáte chyby: you need to stop being so judgemental, it’s not doing you any good … how can I not be judgemental when I’m surrounded by idiots … like us? … especially you … that’s insulting … it’s supposed to be
— SPITBALLING, máte problém a za účelem jeho vyřešení střílíte nápady a reagujete na ně. Cílem je zažít si why don’t … / might want to / had better a nahradit jimi zaužívané maybe we can / maybe you should / maybe I will, plus alternativy k why not / it is a very good idea in my opinion, jimiž jsou trebárs sounds good / that could work / I don’t see why not / worth a shot.


Soubor všech dosavadních plakátů najdete zde . Knock yourself out.