Two Worlds Collided: mé příběhy a běžná výuka

Čas od času je na mě vznesen dotaz, jak konkrétně by se dalo v běžných středoškolských hodinách využít textů, s nimiž pracuju ve svém kursu. Na což má první reakce je ‘be careful what you wish for’, druhá vytvořit vzorový text a obestavit jej souborem doprovodných cvičení, a třetí ‘že já jsem něco říkal’ ze strany zmíněného učitele.

Nesoulad mezi mými představami a představami well-meaning učitelů, před jejichž snahou povznést své hodiny na vyšší úroveň hluboce smekám, vyplývá z toho, že mé texty jsou apparently moc složité. (Platí to i pro texty, které najdete v učitelských dodatcích Groundwork a Book of Stories Vol. 2) Což pravda napůl je a napůl není.

Na první pohled vybrané texty skutečně působí složitě a příliš náročně. Je to dáno hustotou zajímavých gramatik a nových obratů. Přesto soudím, že bychom se nakonec shodli, že všechny zvýrazněné pasáže stojí za pozornost, a že daných textů lze smysluplně využít pro jakoukoli úroveň studentů, tedy kromě úplných začátečníků. Lišilo by se jen tempo postupu.

Sám jsem se už několikrát poctivě pokusil sestavit opravdu jednoduchý text. Tak jednoduchý, že by jej mohl použít každý učitel na jakékoli škole. Vždy jsem přitom narazil na stejnou nezdolatelnou překážku — není možné vytvořit obsahově zajímavý text, který by byl postaven výhradně na základní anglické gramatice a slovní zásobě. Ema má maso, Ema sní maso, Ema bude spokojená, to není příběh. Minimálně ne příběh, s nímž bych dokázal v hodinách pracovat.

The Girl With The Duffel Bag, níže uvedený mini-příběh, s tím už pracovat lze. Jedná se sice o výřez z delšího příběhu, takže v této podobě postrádá kontext, ale je v něm všechno, co má v dobrém příběhu být: různé časové roviny, ne-dějové pasáže, zajímavá slovní zásoba, semtam nějaký užitečný idiom. Ano, všechno je to cheek to jowl, na malém prostoru, a tudíž potenciálně overwhelming. Při správném dávkování a adekvátně snížených ambicích z něj ale lze leccos vyždímat.

The Girl With The Duffel Bag

The school was supposed to be a really nice place, and it was. It costs $20,000 a year to go there so I guess it’d better be. The kids I met on my first day were clearly very well off. They all had laptops and wore name-brand clothes. It never even occurred to me that I could have either of those things, but they just took it for granted. Most of them had cars that they got for their 16th birthdays, I assume. Some of them even brought their horses with them.

All of this was overwhelming to me. But what surprised me the most was all the moms and dads. There were so many of them. I watched them carrying their kids’ suitcases and helping them unpack. When they were done unpacking, they hugged their kids goodbye before they left. Meanwhile, all of my stuff was in one duffel bag and there was no one for me to say goodbye to.

I was smart enough not to tell anyone that I’d been in foster care. That would have put a target on my back right away. But it was pretty obvious that I didn’t belong. Unlike me, the other kids didn’t have to worry about running out of money. All they had to do was pick up the phone and money was sent to their account immediately.

I didn’t have that luxury. Most days after school I babysat my teachers’ kids to make some extra cash. (Pretty much every scholarship kid there had to have a job. Our school fees were covered, which was nice, but other than that, we were on our own.) On weekends there were trips to the shopping mall where the kids all hung out together and got to know each other. But you had to pay a $15 fare to go, and I couldn’t really afford that, so I hardly ever went. Missing out on these moments is something that still bothers me today.

POSTUP (ZHRUBA)

POSTUP (PODROBNĚ)

KRÁTKÉ INTRO: úvod do situace, kdo je hlavní postava; okamžitě navazuje vysvětlení slovní zásoby

SLOVNÍ ZÁSOBA: nejprve vše vysvětlit anglicky (seznam rozdat / promítat), nechat si odkývat že rozumíme, pak všechno společně přeložit do češtiny

POVYPRÁVĚT PŘÍBĚH: improvizovat, začít zeširoka (viz níže); nicméně pokud studenti přijmou čtení z papíru, může fungovat i to

DOPTAT SE
— sérií dotazů se doptat na všechny informace z textu, aby zazněly ještě jednou a pomalejší studenti se chytili; idálně změnit perspektivu (pokud příběh
— vyprávíte v ich formě, pak se ptát ve třetí osobě—does Maya feel...?—a naopak); začít se ptát od konce nebo zprostřed příběhu a snažit se, aby na sebe dotazy logicky navazovaly, aby tedy nešlo o sérii separátních dotazů

DOPLŇOVAČKA
— zde na každý odstavec zvlášť, ideální počet slov na doplnění je 8-12
— nejprve si ji studenti doplní ve skupinkách / dvojicích; až pak všichni společně
při té příležitosti můžete společně přeložit celý příběh do (co nejpřirozeněji znějící) češtiny

VYSVĚTLENÍ GRAMATIKY
— každý dobrý text poskytne příležitost objasnit několik gramatických jevů a porovnat je s podobnými gramatikami (zde: be supposed to / should, had better / would rather, should etc.)

PRVNÍ KONVERZACE: POVINNÁ CVIČENÍ
— v první fázi by se studenti měli pokusit text víceméně převyprávět, aby se všichni nacházeli na level playing field + doplnili si navzájem obsahové mezery + udělali si radost zjištěním, že tohoto převyprávění jsou schopni
— úplně ideální je začít pomocí must-use sheet, kdy studenty donutíte použít všechny zásadní obraty, jimž by se jinak s chutí vyhnuli
— následovat by měly lehké transformace (posun do jiných časových rámců, změna perspektivy, otázky, zápory) a aplikace nejdůležitějších gramatik, které je třeba procvičovat neustále (podmínkové věty, posuny časů, vztažné věty)
— je dobré studenty nastartovat: buď otevírací větou, pomocí níž se chytnou, případně s nimi nejprve projít celou variantu společně a pak je nechat totéž zopakovat ve dvojicích

PŘEKLADY (1)
— překlady nejdůležitějších (zvýrazněných) jevů z článku; nejprve se o to pokusí studenti ve dvojicích (některé dvojice postupují od konce, aby se rozbila zvuková synchronizace a celá třída nečekala, s čím přijdou nejlepší studenti)
— je dobré věty na překlad oživit/zkomplikovat podobnými gramatikami, o nichž byla řeč při vysvětlování gramatiky (be supposed to / should, none / neither etc.), aby si studenti museli dávat pozor; následně si všechno přeložíte společně

IMPROVIZOVANÉ KONVERZACE
— konverzace jen lehce založené na obsahu textu, během nichž studenti osvědčí své celkové znalosti angličtiny a nemohou se vymlouvat na to, že si nepamatují “jak to tam přesně bylo”; nepřipouští se ani námitka “ale nás nic nenapadá”
— některé nápady se jeví jako bláznivé a neproveditelné, ale pokud se ve třídě daří nastolit správnou atmosféru, funguje cokoli: čím bláznivější, tím lepší

PŘEKLADY (2)
— stejné věty jako u původních překladů, ale tentokrát se studenti testují ve dvojicích navzájem, s drobnou nápovědou je-li třeba a postupným dotlačením ke správnému překladu (nikoli “já nevím, jak je to?” — “no tady je to takto...”)
— jeden student ve dvojici má k dispozici všechny věty včetně překladů a zkouší svého kolegu; každá dvojice prochází seznam vět v namátkovém pořadí, aby se nevyplatilo odposlouchávat

WORKSHEETS

Zde jsou WORKSHEETS do hodin.

INTRO

VOCABULARY

KICKING OFF THE STORY

GRAMMAR

KONVERZACE: POVINNÁ CVIČENÍ

1. PŘEVYPRÁVĚNÍ: ZMĚNA PERSPEKTIVY
— společně převyprávějte jako Maya + její kamarádka: So the school you went to was supposed to be really good... Right, and it was good, but the kids were very different from me... (minulost: vyprávění)
— desetiletá Maya se ptá vědmy: Am I going to go to a good school? — Yes, you are. — How much is it going to cost me? / Who is going to pay for it? / What are the other kids going to be like? … (budoucnost: otázky)
— nechápavý manžel se ptá ženy na postavy/děj seriálu: Who’s that girl? — That’s Maya. — Why isn’t anyone helping her unpack? / Where did she get the money to pay for this? / What’s a horse doing there? … (současnost: otázky)
— starší Maya po ztrátě paměti: Was the school as good as everyone said it was? / What did I carry all my stuff in? / Did I have to have a job? … (minulost: otázky)
— kamarádky Mayi jí po ztrátě paměti vysvětlují situaci: You can’t really afford to go on these trips because … / It’ll bother you for a long time ... (přítomnost: vyprávění)

2. APLIKACE KLASICKÝCH GRAMATIK

PODMÍNKOVÉ VĚTY, RŮZNÉ PERSPEKTIVY:
Maya v současnosti: if I didn’t have to babysit... I would be able to …
otázky na Mayu v budoucnosti: will she go on these trips if she makes enough money … ?
nereálné podmínky na Mayu: if you (had) told those kids about … they would have teased you about it

VZTAŽNÉ VĚTY
mustr: “Tell me about the …” — “What … ?” — “The … that …”
the horses: ……… The horses that the rich kids brought with them.
the school: ……… The school that Maya couldn’t afford to go to if she didn’t have …
the trips: ……… The trips that all the other kids went on.

POSUNY ČASŮ: CO ŘEKLA VĚDMA/MAYA
možné úvody vědma: she said that ... / I told her that ... / she asked me if ... / I wondered why ... (was going to / would)
možné úvody Maya: I knew that ... / they asked me ... / I assumed that ... / I could tell that … / I wondered what ... (i slovosled: they asked me who I was)

KONVERZACE: IMPROVIZACE

MARŤAN / TŘÍLETÉ DÍTĚ / HOW STUFF WORKS
— co všechno jste se z článku dověděli o světě / životě / lidech: TODAY I LEARNED THAT … že koně se dají převážet / že někomu stačí jeden bágl na … / že ne všichni lidé mají stejně peněz / že stipendium je způsob, jak … / že lidé se loučí tak, že se obejmou / že za cestu autobusem se musí platit / že vydělávat se dá hlídáním dětí / …
— popište koně člověku, který jej nikdy neviděl a nic o něm neví (k čemu jsou, čím se živí, historie, proč neběhají volně po městech, srovnání: osel mezek zebra ...)
— společně (v 10. století) z čisté vody vynalezněte duffel bag (I’m tired of carrying all this stuff around in my hands, it would really help if... popruhy-délka, materiál, tvar...)

RŮZNÉ
— hádka mezi rodičem a dítětem (nepotřebuju, abyste mi pomáhali! — ale my chceme, vždyť tě teď dlouho neuvidíme ...)
— myšlenkové pochody v hlavě Mayi při sledování ostatních dětí (to by mě zajímalo kolik toho takový kůň sežere … jak to, že všichni mají tolik báglů … tady asi budu mít trošku problém zapadnout … třeba bych mohla hlídat děti učitelům ...)
— nabídka hlídání dětí: chtěla jsem se zeptat, nemáte náhodou děti? … proč vůbec potřebuješ peníze? … nemysli, že ti pak dám lepší známku … můžu ale jen po odpolednech, leda byste mě pustila z hodiny