Předpoklady

Chcete-li se naučit anglicky, musíte splňovat následující předpoklady.

— mít z čeho se učit
— mít kdy se učit
— mít možnost nabyté znalosti uplatnit

1. THINGS TO READ / LEARN FROM

i.e. musíte mít k dispozici kvalitní anglické texty

Musíte být připraveni hledat, nacházet a vstřebávat opravdu podstatné informace, nikoli pouze "slovní zásobu". Také musíte být schopni vyhmátnout to, co je užitečné z praktického hlediska, a co se vám tedy v běžném užívání jazyka bude skutečně hodit.

You can't blame killer whales for being kind of mean to seals. I mean, that's what predators do, right? They're like genetically predisposed to kill and devour anything that has some fat or meat in it. I mean, come on, how else do you expect them to survive in a harsh environment like the one that we saw in that wildlife documentary?

2. TIME TO STUDY

i.e. musíte mít dostatečný čas na poctivé domácí  žvýkání studium

Musíte být ochotni učit se tak, abyste se skutečně něco naučili, ne jen abyste si mohli odškrtnout splněnou povinnost. To znamená učit se v době, kdy vám funguje mozek, ne posledních pět minut před spaním.

Znamená to taky využívat správných materiálů — neučit se čtením dvojjazyčných verzí románů z 19. století, držet se v bezpečné vzdálenosti od Headway a Projectů, a nevkládat plané naděje do namátkového pročítání slovníků.

3. A CHANCE TO SPEAK

i.e. dlouhodobý pobyt v anglicky mluvící zemi (což se podaří málokomu) / docházení do kursu, kde se hodně konverzuje (souvisle a nepřerušovaně, mistakes or no mistakes)

Nutnou podmínkou pro to, abyste se neustále zlepšovali, je propojení nádrže s novými vědomostmi s nádrží, z níž čerpáte když angličtinu sami aktivně používáte. Zní to samozřejmě, ale bohužel opak je pravdou. Většina studentů má tyto dvě nádoby striktně oddělené: toto je do hodin a toto je na mluvení.

Jinými slovy, na svou angličtinu musíte neustále klást vysoké nároky a dávat si pozor, abyste neustrnuli na místě: teď už se jakž takž domluvím, to mně stačí.

REALITY CHECK

Většina českých studentů nenaplňuje ani jeden z výše zmíněných bodů. Do kursu chodí, protože to dělají všichni, nebo proto, že to chce zaměstnavatel. Doma se připravují jenom do té míry, aby nebyli v hodině za úplné blbce, nebo ani to ne. Samotné studium pak sestává z procházení flash cards s podstatnými jmény (lekce 31: z čeho se skládalo brnění středověkého rytíře) a opakovaným pročítáním teoretických pojednání o čase předpřítomném. Kde nic není, ani smrt nebere.

Jak český Honza ke své angličtině přišel

Mezi zdejšími studenty převládá dojem, že nejvíce se člověk naučí z textů obsahujících "novou slovní zásobu". Mýlka převeliká. Nejzajímavější angličtina, minimálně z hlediska českého studenta, se ve skutečnosti nachází na pomezí "tomuto úplně rozumím" a "toto bych nikdy sám nevyplodil." A že tam toho je.

S výjimkou velmi pokročilých studentů dokáže málokterý Čech vyprodukovat anglickou větu delší pěti slov, ve které by nebyla aspoň jedna hororová chyba. Učím, vím.

Proč tomu tak je? Důvodů je celá řádka - don't get me started - ale jeden z nich se zde pokusím krátce popsat: konkrétně iritující tendenci českých studentů, kteří si při čtení/poslechu angličtiny převádí anglické obraty na nejbližší jakž takž srozumitelný ekvivalent a u toho končí.

Pokud nám přímočarý překlad dává jakýs takýs smysl, dál nepátráme. Chyba. I věty, které jsou zcela srozumitelné, v sobě obvykle skrývají řadu podnětných obratů. (klíčovým slovem je bohužel "skrývají.")

Výsledkem je, že s odstupem času nejsme schopni zajímavé anglické obraty, které nám v dané chvíli přišly srozumitelné, sami použít. Sůl do ran přisypává nejasné tušení, že jsme už někdy na něco podobného narazili, akorát jsme to odbyli, protože jsme tomu “zhruba rozuměli”.

Tolik teorie. Za příklad si vezměme následující krátký monolog. (Mohli bychom ovšem vybrat v podstatě jakoukoli pasáž z jakéhokoli dobře napsaného textu a výsledek by byl stejný.)

I can tell that you're excited, Gina, and I'm really happy for you. I wish I could be there to see you get the award, but I've just been told that I'm being sent to Denver and I won't be back until Friday.

Asi se shodneme na tom, že text neobsahuje žádnou náročnou slovní zásobu. Běžný student si jej snadno převede do češtiny.

Respektive do něčeho, co s češtinou vzdáleně souvisí. A v tom je jádro pudla.

Dokážu říct, že jsi velmi vzrušená, Gino, a jsem za tebe rád. Přeju si tam moct být a vidět tě dostávat to ocenění, ale právě mi bylo řečeno, že jsem posílán do Denveru a nebudu zpět do pátku. (Šťuká se vám?)

Ani přirozenější překlad, který bych ještě možná dokázal vydýchat...

⇢ máš velkou radost
⇢ přál bych si, abych
⇢ vidět tě, jak dostáváš etc.

… nemá kýžený efekt — neobohatí totiž vaši angličtinu o ekvivalenty následujících českých obratů:

⇢ je mi jasné, že / poznal jsem, že
⇢ hrozně se těšíš / jsi z toho nadšená
⇢ hrozně ti to přeju / gratuluju
⇢ bohužel nemůžu / byl bych rád, kdybych mohl
⇢ vidět jak dostáváš
⇢ dověděl jsem se, že
⇢ posílají mě
⇢ vrátím se až v pátek

Takže ještě jednou. Původní text s vytučněnými pasážemi:

I can tell that you're excited, Gina, and I'm really happy for you. I wish I could be there to see you get the award, but I've just been told that I'm being sent to Denver and I won't be back until Friday.

Čtyřicet tři slov. Osm extrémně užitečných obratů a gramatik. Pravděpodobnost, že si jich průměrný student všimne? Plus mínus nula.

It is very clear that you are looking forward to go there very much, and I wish you it.

Unfortunately it is not possible for me to be there and see how you are getting this award, but I just obtained some informations that they are sending me to the Denver.

I will return - jak se řekne 'až'? - on Fr--, ne, in, ne, on, moment, že by at, ne, určitě on, takže on Friday.

(Ale rozuměli by mně, že?)

Jak česká Mařenka ke své angličtině přišla

Z jakých zdrojů má český student vstřebávat současnou hovorovou angličtinu? A jak zařídit, aby mu přirozeně přešla do krve? Existují spolehlivé zdroje, které vaši angličtinu obohatí, i přes případný podprahový odpor z vaší strany?

Odpověď na poslední dva dotazy: a) ano, existují; b) ne, neobohatí, pokud nevíte, jak na to, nebo nehodláte změnit přístup.

Kámen úrazu je primárně v tom, že většina studentů nedokáže přínosnou angličtinu vůbec rozpoznat. Kvalita textu se pro ně odvíjí čistě od toho, kolik "nových slovíček a obratů" v něm najdou.

Exhibit A: namátkově vytažená věta z webu National Geographic...

Does addiction cause these impairments, or do brain vulnerabilities due to genetics, trauma, stress, or other factors increase the risk of becoming addicted?

… způsobí určitému typu studenta srdeční zástavu v následku excitace. Ooooh, impairment, copak to asi znamená? A hned vedle vulne-ra-bi-li-ties, to budou obchodní partneři koukat, až to na ně vybalím. Plus moje oblíbené due to! A taky increase! A cause! Tohle je fakt super text!

No, není. Potenciálních "nových slovíček" jsou statisíce a zhruba sto procent z nich zapomenete — poté, co do jejich zapamatování investujete nemalou mentální energii — aniž byste je někdy stihli použít.

Mnohem lepší ROI vám nabízí tento přístup: soustřeďte se na obraty a gramatické jevy, které už znáte (pasívně), ale nepoužíváte (případně používáte špatně). Zcela chápu, že to je nuda. Vy zase věřte, že vím, proč to navrhuju.

Všude kolem vás se to hemží příběhy ze života a každodenními konverzacemi, které běžný český student přeletí zrakem a odzívne:"To znám, pojďme dál." S odstupem několika minut by je nedokázal reprodukovat, ani kdyby mu za to týdenní pobyt v Bibione slibovali.

To, že něčemu rozumíte, ještě neznamená, že to umíte použít. Já vím, že kývete, jasně, to přece všichni víme. Když vám ale nenápadně podsunu jednoduchý text psaný krásnou přirozenou angličtinou, většina z vás nejspíš po chvilce usoudí, že nenabízí dostatek "nových slovíček co by šly vypsat", a karavana se bude sunout dál na své utrápené pouti k euro-angličtině.

Zkušebně jsem jeden takový text sepsal, abych své teze trochu vybarvil. Jde o fiktivní projev človíčka z middle managementu ke svým podřízeným, jimž uděluje instrukce ohledně loučení se se zástupci partnerské firmy, kteří uzavírají svůj pracovní pobyt ve městě a odlétají, nebo tak něco, smysl to asi úplně nedává.

(Není to text, na který bych byl extra pyšný; sfouknul jsem jej za dvě minuty a svatému Petrovi jej nejspíš zmiňovat nebudu — přínosný má být hlavně tím, že poukazuje na propast mezi pasívním pochopením a aktivním užitím cizího jazyka.)

Anyway, here goes:

Let me explain something to you. Here's how this is going to work. You're supposed to take care of these people. Make sure they're ok. See to it that no one's baggage gets stolen. While they're boarding, you're not allowed to leave. Keep waving and smiling until everyone's on the plane. This needs to go smoothly or there will be consequences. In fact, I could get in trouble for even telling you this. So I guess I'd better shut up. If I keep talking, I'll just make things worse. Anyway, like I said, John wants everything to be perfect. So do I, obviously. So don't screw up, people. I would hate to have to fire anybody. So, I wonder if we can get this done. Let's get busy, shall we?

Dotyčný text se pohybuje přesně na hraně, kterou jsem zmiňoval: je snadné mu porozumět a nesmírně obtížné jej v nezmršené podobě reprodukovat.

Ještě se k němu vrátíme. Nejdřív ale zkusím rozlousknout hlavní konundrum: čím to je, že tak málo lidí disponuje schopností rozpoznat, jaký výukový text je hodný jejich pozornosti?

Odpověď zní: psychologie. Tedy, je to názor laika, feel free to rip me a new one. Vycházím z předpoladu, že při čtení či poslechu nového textu se mozek soustředí hlavně či pouze na významová slova. Z těch si přibližně odvodí obsah a zbytek neřeší.

My wife has been crying all day today. Could she be having some sort of a mental breakdown?

Například z výše uvedené věty stačí vyhmátnout slova WIFE + CRY + ALL DAY + COULD + BREAKDOWN a význam je na světě. Žena pláče celý den a mohla by se zhroutit.

Potíž je v tom, že studijní čtení má fungovat úplně úplně úplně jinak. U dané věty je naopak třeba zaznamenat, že:

— je v ní použit čas PŘEDPŘÍTOMNÝ PRŮBĚHOVÝ (has been crying), protože je uvedeno jak dlouho už žena pláče (she's crying all day)
— ALL DAY odpovídá českému "od rána" (since morning)
— COULD SHE BE HAVING je zajímavé spojení modálního could s průběhovým tvarem slovesa have, otázkový slovosled jednomu na pohodě taky zrovna nepřidá
— COULD zde vyjadřuje české "je možné, že" (is it possible that maybe she has)
— SOME SORT OF odpovídá českému vágnímu nějaký: is this some sort of a joke? (can she have some mental breakdown?)
— MENTAL je protějšek adjektiva psychické (he has some mental issues), slovo psychic sebou v angličtině nese poměrně objemnou baggage

Podobně klamně jednoduchá je také věta

Don't wait for things to happen—make them happen.

Nejkomplikovanější slovo je HAPPEN — brána k pochopení je doširoka otevřena. K aktivnímu použití už nikoli.Zaprvé je zde gramatika: wait for things to happen | wait for something happening. Aha, no jo.Zadruhé přirozený český ekvivalent druhé části věty: zařiď to sám, postarej se o to sám (take care about it | manage it). No, vlastně jo.Studentům to samozřejmě nemám za zlé. Většina z nich je zblblá z donekonečna opakovaných školních pouček:

— slovesa typu want a have nejsou nikdy v ing tvaru (samozřejmě, že jsou)
— předpřítomný čas má dopad na přítomnost (to vám fakt ohromně pomůže) — zvířata jsou vždycky it (bez této informace se anglicky věru dorozumět nejde) — posloupnost při popisu je názor - velikost – barva (nedejbože, abyste toto pravidlo porušili)
— rozdíl mezi will a be going to tkví v ... (ve skutečnosti už ani moc netkví)
— o needn't, shall, have got, one another a mnoha jiných non-problémech škoda mluvit

Podobné nesmysly se u nás vyučují namísto opravdu klíčových dovedností, mezi něž bych řadil například schopnost

— tvořit účelové věty se SO THAT: let's go now not to be late
—  po předložkách nasadit ING tvar slovesa: we talked about that we are unhappy
— necpat do všech vztažných vět WHICH nebo ještě hůř WHAT: the gift what I bought you

Vraťme se k výše uvedenému monologu. Zde je ještě jednou, v kompaktnější podobě:

Let me explain something to you. Here's how this is going to work. You're supposed to take care of these people. Make sure they're ok. See to it that no one's baggage gets stolen. While they're boarding, you're not allowed to leave. Keep waving and smiling until everyone's on the plane. This needs to go smoothly or there will be consequences. In fact, I could get in trouble for even telling you this. So I guess I'd better shut up. If I keep talking, I'll just make things worse. Anyway, like I said, John wants everything to be perfect. So do I, obviously. So don't screw up, people. I would hate to have to fire anybody. So, I wonder if we can get this done. Let's get busy, shall we?

Při jeho čtení / poslechu vnímá student bohužel pořádně pouze následující klíčová slova

EXPLAIN YOU SOMETHING HOW THIS WORK YOU LOOK AFTER PEOPLE SURE THEY OK BAGGAGE MUST NOT STOLEN WHILE BOARD, NO LEAVE WAVE + SMILE, UNTIL ON PLANE NEED SMOOTH, OR CONSEQUENCE COULD TROUBLE TELL THIS BETTER SHUT UP IF TALK: WORSE JOHN WANT PERFECT ME TOO, SO NO MISTAKE! HATE FIRE ANYONE CAN WE DO THIS? START BUSY

... z nichž si snadno dovodí, o čem je řeč. Nic proti tomu. Pokud je vašim cílem pochopit obsah textu, gratuluju, mission accomplished.

Pokud je však vašim cílem zažít si přirozenou angličtinu, pak jste se k ní nepřiblížili ani o píď. (A neserte mě už s "Ale rozuměli by mně, ne?")

Daný monolog sestává přibližně z 16 krátkých řádků. Kolik zajímavých věcí se může do tak malého prostoru vměstnat? Víc než by se zdálo. A kolika chyb se budete dál dopouštět pokud je přehlédnete/ignorujete? Let's see.

LET ME TELL ⇢ so now I will say you
EXPLAIN TO YOU ⇢ explain you something
HERE'S HOW THIS WORKS ⇢ it must happen in the following way
YOU'RE SUPPOSED TO SEE ⇢ you must/should see
TAKE CARE OF ⇢ take care about
MAKE SURE ⇢ take care that / be careful that / manage that
NO ONE'S BAGGAGE GETS STOLEN ⇢ nobody has stealing some baggage
WHILE THEY ARE BOARDING ⇢ while they will be boarding
YOU'RE NOT ALLOWED TO ⇢ you must not leave / it is forbidden to leave
KEEP WAVING ⇢ still wave / continue to wave / don't stop waving
UNTIL THEY ARE ⇢ until they will not be
EVERYONE IS ⇢ all people are
ON THE PLANE ⇢ in the plane
THIS NEEDS TO GO ⇢ it is necessary that this / this must go
OR ⇢ (huh?)
THERE WILL BE CONSEQUENCES ⇢ it will be some c. / some c. will take place
IN FACT, ... ⇢ (huh?)
I COULD GET IN TROUBLE ⇢ maybe I will have a very big problem
FOR TELLING YOU ⇢ because I told you
EVEN ⇢ (huh?)
I GUESS I'D BETTER ⇢ maybe it will be better when / maybe I can
IF I KEEP TALKING ⇢ if I still talk
MAKE THINGS WORSE ⇢ the situation will be more worse
WANTS EVERYTHING TO BE ⇢ wants everything must be
SO DO I ⇢ me too
BVIOUSLY ⇢ of course
DON'T SCREW UP ⇢ don't make any big mistake
WOULD HATE TO ⇢ maybe it would be a very big problem for you / I don't want to
I WONDER IF ⇢ I want to know / I would like to know / I am very interested if
GET THIS DONE ⇢ realize this / manage it
GET BUSY ⇢ start to work
..., SHALL WE? ⇢ yes?

Není toho málo. A nebude na škodu zmínit, co přesně vybraným obratům odpovídá v současné češtině. Koneckonců, váš nos se za sebe sám nechytí.

LET ME TELL ⇢ řeknu vám
HERE'S HOW THIS WORKS ⇢ funguje to následovně
YOU'RE SUPPOSED TO ⇢ máte (za úkol)
MAKE SURE ⇢ dejte pozor, aby / postarejte se, aby / zařiďte, aby
NO ONE'S BAGGAGE GETS STOLEN ⇢ nikomu neukradli zavazadla
YOU'RE NOT ALLOWED TO ⇢ máte zakázáno
KEEP WAVING ⇢ nepřestávejte mávat
EVERYONE IS ⇢ všichni jsou
THIS NEEDS TO WORK ⇢ ju nutné, aby
OR ⇢ jinak
IN FACT, ... ⇢ a nejenom to, dokonce
GET IN TROUBLE ⇢ mít problémy z toho, že
FOR TELLING YOU ⇢ zde: že jsem vám to řekl
EVEN ⇢ zde: vůbec
I GUESS I'D BETTER ⇢ asi radši
IF I KEEP TALKING ⇢ budu mluvit dál
MAKE THINGS WORSE ⇢ zhoršit situaci
SO DO I ⇢ a já taky
OBVIOUSLY ⇢ pochopitelně
DON'T SCREW UP ⇢ ne abys to nějak podělal
I WOULD HATE TO ⇢ nerad bych, aby
I WONDER IF ⇢ zde: to jsem zvědavý jestli
GET THIS DONE ⇢ zvládnout to
GET BUSY ⇢ pustit se do práce
LET'S DO THIS, SHALL WE? ⇢ pojďme na to, ano?

Ale ano, rozuměli by vám.

Jak se nenaučit anglicky

Bohužel ano.

V hodinách angličtiny se mi občas vybaví anglické přísloví, které asi znáte i v jeho české podobě:

YOU CAN LEAD A HORSE TO WATER BUT YOU CAN'T MAKE HIM DRINK.

Kdykoli se tak stane, znamená to, že věci nefungují tak, jak by měly. Zda je na vině učitel (i.e. já) či studenti je otázka, kterou si dlouhodobě lámu hlavu, a definitivní odpověď nemám.

Pominu skutečnost, že uvedením přísloví v hodině bych nevyvolal debatu o problému samotném. Mnohem pravděpodobnější je, že by se okamžitě ozval minimálně jeden student s dotazem „jak to teda je v angličtině s těmi zvířaty, je to it nebo he/she, protože my jsme se ve škole učili, že......“

Koňské rčení se mi vybavuje především v začínajících skupinách. Nemám teď na mysli pokročilost studentů (i když i ta zde hraje roli). Většina studentů v nově složených skupinách se teprve obeznamuje s tím, jak naše výuka probíhá a mnozí mají problém (či nechuť) se přenastavit.

Interestingly enough, v zaběhlejších skupinách funguje pozitivní peer pressure. Nový student se chtě nechtě musí rychle přizpůsobit, jelikož je na něj v tomto směru okolím vyvíjen silný psychický nátlak. Čemuž tleskám.

V některých nových skupinách se můžu samou snahou přetrhnout, zkouším to zleva zprava, a stejně nedocílím toho, aby fungovaly podle mých představ. Důvodem není to, že by dotyční studenti byli mentálně deficientní či 'neměli na jazyky buňky'. Problém je čistě a pouze v nastavení priorit. Někteří studenti holt nejsou ochotni odtrhnout se od zažitých šablon chování, na něž si navykli ve škole.

Ve škole se odměňuje opatrnost (studenti se drží při zdi, aby nedejbože nepoužili v podmínkové větě špatný čas, nebo se nesekli ve členu), soustředění na „novou slovní zásobu“ (na úkor obratů, které studenti pasívně znají, ale neodvažují se je aktivně použít), důraz na jména, čísla a jiné údaje (na úkor přesnějšího vyjádření jednoduchých myšlenek).

Výsledkem této neochoty je, že někteří studenti si z mých hodin nic neodnáší a jejich angličtina se nikam neposouvá (neudržovaná „nová slovní zásoba“ z hlavy vymizí během několika dnů či týdnů).

Paradoxně mají mnozí z nich opačný dojem a hodiny si chválí – a já nemám odvahu jim tuto domněnku vyvracet (nadále se snažím jim své představy podsouvat různými oklikami, což ale většinou nevede ke kýženému výsledku).

V hlavách těchto studentů je totiž pevně zasazena přepážka mezi gramatickými znalostmi, určenými výhradně pro testy (jak se používá wish / wonder, kdy se srovnává pomocí as-as, k čemu slouží spojení in fact) a angličtinou určenou pro aktivní užívání.

Zatímco první množina se může donekonečna utěšeně rozrůstat — studenti jsou při překladových cvičeních schopni tvořit brilantní konstrukce — druhá skupina dlouhodobě sestává ze tří základních časů, šesti konverzačních frází, plus pár tuctů sloves a podstatných jmén, vyčtených před patnácti lety z nějakých učebnic.

KONVERZACE V HODINÁCH

Nevyplácí se podceňovat mluvení v hodinách. Řada studentů jej (aspoň zpočátku) pojímá jen jako výplň času a zasloužený odpočinek pro vyučujícího; aktivitu, kterou je potřeba si nějak odbýt, než dojde na další test nebo vysvětlování. Je zajímavé, že titíž studenti si následně stěžují, že nemají možnost si angličtinu nikde pořádně procvičit a že by asi potřebovali jet někam do zahraničí a tam mluvit a mluvit.

Bullshit. Je v podstatě jedno, jestli mluvíte s rodilým mluvčím, nebo se svým kamarádem, nebo se záchodovými dveřmi u vás doma. Soustřeďte se na vlastní projev a snažte se na něm pracovat.

Takže pro ujasnění - v čem tkví smysl mluvení v hodinách:

PRO UČITELE: sbírání podnětů pro další výuku; oprava chyb a nepřesností; to vše podmíněno tím, že se studenti skutečně snaží a sami na sebe kladou vysoké nároky

Z konverzace jako je tato...

So what happened? — So I went to shop and I bought some knife and I went home and my wife said „Go back for another knife“ so I went back to same shop and I bought another knife, and then my wife was happy. — Interesting.

… žádný velký výstup nekyne.

PRO STUDENTY: zjistit, na co mám, co dokážu říct a co ještě ne, jak dokážu nabyté znalosti použít v jiných situacích.

Pokud se zuby nehty držíte základní slovní zásoby...

One day wife came home very late. Her husband was waiting for her. He was very upset because she came so late. He asked her where was she. She didn't answer him. So he went out from the house because he was very angry. Next day he returned. He said „I want to divorce you.“ She didn't want it, but he wanted it. The children were very sad because it was a very difficult situation for them. So it was a big problem. They told the children that everything will be ok. But the children didn't believe them. So the parents didn't know what to do.

… můžete se na jednom místě točit dlouhé roky.

Opakovaně si všímám, že když ve třídě vyprávím příběh, určitým studentům blikají kontrolky jen ve chvíli, kdy zazní nějaké jméno (sestra hrdinky se jmenuje Sarah!) nebo časový údaj (je jí 27 let!). Jiní naopak zpozorní ve chvíli, kdy uslyší něco, co vyhodnotí jako přínosné; něco, co by sami nebyli s to použít. Hádejte, kteří studenti dělají pokroky, a kteří roky šlapou vodu.

Podobný rozdíl vidím u přístupu k vlastním chybám. Když poukážu na chybu, které se student při mluvení dopustil, řekněme nesprávně použité did it worth it

— student A, s očima upřenýma na bod daleko za zdmi učebny, mechanicky zopakuje správnou verzi, nezdržuje se však tím, že by se nad ní zamyslel, prostě mluví dál; příští týden udělá tu samou chybu znovu, a oprava mu opět projde jedním uchem tam a druhým ven; potřetí už jej/ji ani neopravuju

— student B se zamyslí, a to v dané chvíli možná i stačí; je možné, že stejnou chybu udělá ještě jednou, ale to už se obvykle opraví sám; napotřetí už obrat použije správně

Nesprávný přístup k učení se v celé nahotě projeví při převyprávění příběhů / improvizování dialogů.

Někteří studenti se vědomě snaží do svého projevu začlenit nové poznatky a vyjadřovat se pokud možno precizně — mnohdy lépe, než se vyjadřují v češtině. To je pak radost poslouchat.

U jiných se vyprávění odehrává v rovině A udělal něco a B udělal něco jiného a pak se stalo C a pak D, the end. Nezazní co A udělat mohl, co udělat měl, o čem přemýšlel, že udělá, jak se při dotyčné činnosti cítil, co asi/určitě prožíval, jestli to stálo za to, nebo co by se stalo, kdyby namísto B nastalo X.

Při rozhovorech pak tito studenti variují pouze mezi dvěmi otázkami: What happened? a What did you do?

Namísto toho by se měli ptát na detaily — nejzajímavější otázky jsou otázky na nejokrajovější informace — a svůj projev by měli co nejčastěji prokládat osobními postřehy

Was it worth it? Don't you wish you hadn't done it? How did it feel? Was it as much fun as you hoped? Weren't you a little disappointed with that because I certainly would have been. What were you thinking? You didn't actually say that, did you? Oh my God, that must have been embarrassing.

Na obtíž bývá i (jinak chvályhodná) zdvořilost a snaha neurazit konverzačního partnera. Z ní vyplývají dlouhatánské prostoje mezi odpovědí a následující otázkou:

[Tak co, řekne ještě něco? Už dost dlouho je ticho, tak se asi zase na něco zeptám... Ale radši ještě chvilku počkám, pro jistotu... ještě chvilinku... ještě moment... teď už bych myslím i mohl... What happened?]

Na závěr práce s příběhem obdrží studenti jeho kompletní s vytučněnými obraty. Právě na ně by měla být upřena veškerá jejich pozornost.

V následujících hodinách příběh studenti vypráví z mnoha různých pohledů, a v různých časových souvislostech. Nabízí se jim tak příležitost přenést nové poznatky do jiných kontextů, než kde se s nimi původně setkali, a tím si je výrazně upevnit.

Semtam bývám nemile překvapen tím, jak studenti krásně napsaný příběh dokáží oholit až úplně na kost, a převyprávět jej bez toho, že by použili jediný z vytučněných obratů.

Namísto “I won the guy over by flattering him” tak slyším “I won him over because I flattered him”, namísto “my boss had someone pick me up” zjednodušené “someone picked me up for my boss” a namísto “this will keep the wound from getting infected” něco ve smyslu “it will not be infected because of this”.

Zvýrazněné obraty jsou přitom jediným smyslem (the be-all and end-all) práce s jakýmkoli textem. Bez nich jde o prázdnou skořápku. Pravda, jejich zažití vyžaduje značné mentální vypětí, bez něj ale nedává studium žádný smysl a chození do kursu je totální ztrátou času.

V této souvislosti si vybavuju poznámku, která mě u dobrovolných studentů nikdy nepřestane překvapovat: Ale to už jsme dělali dávno—proč si to jako mám pamatovat? Školní mentalita vtělená do jedné věty.

Teze z úvodu bohužel platí: je možné kurs poctivě navštěvovat, poctivě si pročítat všechny materiály, poctivě si vést zápisky, poctivě dělat všechny testy a přitom se v podstatě nic nenaučit.

Jsem přesvědčen o tom, že kurs nabízí každému studentu možnost svou angličtinu výrazně vylepšit. Bez vůle a snahy ale nejde tento cíl naplnit. Bohužel platí i následující rovnice: nesprávně napřené úsilí = nulový zisk + ztráta času. Pozitivní je, že z mých zkušeností nastává tento nesoulad jen u menší části studentstva.

Někteří lidé nejsou na podobný typ výuky jednoduše stavěni. V kursu si od začátku připadají jako ryba na suchu a při nejbližší příležitosti docházku ukončí, k oboustranné úlevě. Je jich naštěstí minimum.

Mnohem víc mě trápí, když vidím potenciálně talentované studenty, kteří v sobě nedokáží najít odvahu svůj přístup k učení změnit a zvýšit svou aktivitu v hodinách.

Sledovat inteligentního studenta (jakéhokoli věku), který v hodinách snahu pouze simuluje (goes through the motions), vynakládá minimum úsilí a spokojí se s věčným omíláním dříve nabytých znalostí, semtam obohacených o nějaké to „nové slovíčko“, mi rve srdce.

Co mně naopak vlévá optimismu do žil, to jsou desítky studentů, kteří fungují zcela podle mých představ, and boy, what a joy they are to watch.

Vedle lidí, se kterými si padneme do noty right off the bat, jsou zde i studenti, kteří se zpočátku trápili; studenti, kterým jsem opakovaně rozmlouval odchod z kursu; studenti, kteří dodnes podléhají periodickým depresím. Mnozí z nich se nakonec dopracují k velmi solidní angličtině, a to mě těší snad ještě víc.

Co studenti chtějí (1) Gramatiku

Pokud pomineme neodstranitelné  flagelantství určité části populace — v hodinách zmírám nudou, tudíž to musí být k něčemu dobré — dokáže většina studentů aspoň ve zkratce formulovat, proč kurs angličtiny navštěvují a co od něj očekávají.  Problém je v tom, že přání, s nimiž studenti do kursu přichází, jsou  z velké části zidealizované představy, v nichž hlavní roli hrají „mluvení“, „gramatika“ a „slovní zásoba“.

Většina studentů má hodně mylnou představu o tom: a) co se vlastně pod pojmy jako gramatika nebo slovní zásoba skrývá, b) kolik snahy a vytrvalosti z jejich strany bude sebemenší pokrok vyžadovat.

Po prvních několika týdnech výuky (pokrok: nula, frustrace: max) začne proto nejeden student pošilhávat po různých svůdně tvarovaných kolorovaných pomůckách, pomocí nichž by bylo možno se této protivné fázi studia, v odborné češtině nazývané “studium”, vyhnout. Jazyková vydavatelství mu s radostí vyjdou vstříc.

Student přijde do knihkupectví a v sekci JAZYKY mu zrak padne na barevné kartonové kolečko. Hm, to by mohlo být přesně to co hledám, kolik se toho na takové kolečko může vlézt, že ano, to bych snad mohl zvládnout.

Student točí kolečkem a mesmerizován se dívá do průzoru, kde mu před očima defilují třetí tvary sloves, o jejichž existenci nemá tuchy ani většina rodilých mluvčích, namátkově vybrané předložkové vazby, a příkladové věty na předbudoucí čas.

Iluze studia je dokonalá. Student je dočasně uspokojen, výrobce pomůcek ještě víc. Marné je vysvětlovat, proč tudy cesta nevede. Student vám všechno odkýve, ale myslí si svoje.

O to větší uznání si z mého pohledu zaslouží lidé, kteří jsou ochotni zatnout zuby a učit se; v hodinách se furt dokola neptají na rozdíl mezi someone / somebody, til / until, it / that, nýbrž akceptují, že jsou důležitější problémy, a pokud se jejich angličtina nezlepšuje, tak to třeba může být tím, že namísto učení doma točí barevným kolečkem.

Podívejme se na nejčastější žádosti a představy, se kterými studenti do kursu přichází, a co na nich nesedí.

JÁ CHCI NAUČIT HLAVNĚ GRAMATIKU

Většina českých studentů si pod pojmem anglická gramatika  představuje předpřítomný čas. To je všechno. Předpřítomný čas a jak přesně “má vliv na přítomnost.” Pokud se naučím předpřítomný čas, cesta do Valhally je otevřena.

Akorát že všichni ví, že předpřítomný čas se naučit nejde. Nenaučil se ho děda, nenaučil se ho tata, nenaučím se ho já, a život bude komplikovat ještě mým pravnoučatům.

Věc se samozřejmě má jinak. Anglická gramatika je především souborem stovek či tisíců drobných přikázání (speciálně pro české studenty pak zákazů), na které je při používání angličtiny třeba neustále myslet. Respektive, je třeba na ně myslet, dokud si je člověk nezažije. A člověk si je zažije jedině tak, že se je naučí. Opravdu naučí. A pak je používá. Spontánně, sám od sebe. Tam je asi kámen úrazu.

Spadají sem takové jevy jako používání slovesa wonder, účelové věty se so that nebo třeba obrat make sure, obraty typu that's not what.

Blbé je, že pravidel jsou stovky, různě se prolínají a do toho všeho ještě zasahuje čeština se svými úchylkami a zcela jiným pojetím jazyka. Proč jde odlišit should a supposed to v přítomnosti (měl by / má), ale ne v minulosti (měl /měl)? Proč se mohl bych dá skloubit do jednoho slova (could), ale musel bych nikoli (would have to)? Proč se české jak to, že / jak je možné, že překládá různými způsoby podle míry překvapení (how come / I can’t believe)?

Proč je nutné používat různá slovesa pro čekat až/že nebo přemýšlím, že/jestli? Proč se český čas přítomný do angličtiny překládá pěti či více různými časy podle situace? Proč   Osobně si gramatiku vykládám v nejširším slova smyslu, tedy ne pouze jako časy a modální slovesa, jak je obecně vnímána našimi studenty a možná i učiteli, nýbrž v podstatě jako vše, co nespadá čistě do sekce slovíček. na vysvětlenou:

"The article said it could be done" je gramatika, protože český student většinou spojení bylo tam, že / psali tam, že... překládá jako  it was written a obraty typu the article you're reading, does it say anything about me? neumí používat

"Anthony told me to shut up" je gramatika, protože Češi si neustále pletou say a tell (říkají you said me it /  I told what was happened) a po tell nejsou zvyklí používat infinitiv (you told me that I must shut up), nemluvě už vůbec o infinitivu v záporu (not to)

"I wonder why Mimi called me a smartass" je ryzí gramatika, protože Češi v tomto smyslu neumí sloveso call používat, česky by se totiž dost často překládalo pomocí slovesa říct (řekla, že jsem ... zapomeňte na nazvala) a už vůbec netuší, že se nepoužívá s how nýbrž what (to ostatně, jak jsem zjistil, neví ani spousta učitelů), tedy what did you just call me?

"The president officially announced he knew everything there was to know" je slovíčko a nikoli gramatika, protože se k němu kromě přímočarého českého překladu oznámit nic dalšího neváže

Gramatikou je třeba i sloveso take ve významu trvat – abych uvedl poslední ilustrační příklad - už jen proto, že to není jeho základní přímočarý význam vzít a taky proto, že situaci komplikuje sloveso last, jež se používá jinak, ale překládá stejně, a malinko taky proto, že na minulý tvar took si naši studenti zvykají těžce a dlouho.

Mnohým studentům takové problémy přijdou jako podružné, protože neřeší* to, co oni považují za opravdovou gramatiku. Jak někde není have nebo been nebo ing tvar, jedná se o druhořadý problém. „A pokud tam have nebo been nebo ing jsou (nedejbože ve tvaru being, který v sobě sloučil veškeré zlo tohoto světa), tak to ani nevysvětlujte, protože to stejně nepochopím.“ * jen na okraj: pokud by vaši studenti přeložili tohle "řešit" slovesem "solve," máte co řešit [... to be continued]

CHCI MLUVIT

Podívejme se na to, jak si Češi většinou představují, že by se měli naučit mluvit. Hlavním předpokladem je, že by to mělo nějak jít bez mluvení jako takového. Všichni studenti se halasně dožadují toho, aby se v kursech mluvilo. Ve chvíli, kdy se láme chleba a oni mají skutečně promluvit, se spousta z nich zasekne a začne požadovat: jiný text, jiný způsob vyprávění, delší přípravu, inspirační osvit zhora.

Českým studentům totiž nepřipadá žádný text jako ideální. V podvědomí průměrného českého studenta je zakořeněna představa, že někde v zapadlém knihkupectví na Malé straně se prodává rozkošná knížečka s nesmírně zábavným příběhem obsahujícím pouze “základní angličtinu“, která nějakým kouzelným trikem člověku umožní za jeden večer pojmout, vstřebat a aplikovat všechno vědění, jehož je k domluvě v anglickém jazyce potřeba.

Vedle toho se každý probíraný text vyznačuje ještě dalším nedostatkem, konkrétně tím, že mu „chybí děj“ - jakoby se snad běžné cizojazyčné konverzace našich studentů zabývaly akčním zneškodňováním agresivních cizozemských bytostí, při němž se všichni zúčastnění nacházejí ve stavu kontinuálního pohybu a hektické aktivity s převratnými důsledky pro veškerý život této planety - a nikoli skutečností, že to pivo je jakési teplé a kam půjdeme až dojde a co kdybychom tam šli až zítra.

CHCI ABY MĚ UČITEL PRŮBĚŽNĚ OPRAVOVAL

V kursu Bee's Knees probíhá výuka z větší části prostřednictvím práce s různými druhy původních textů. Každý takový text logicky obsahuje jevy, které studenti do té doby neznali, nebo které si zaslouží bližší zkoumání (od toho taky vůbec je).

Zastavovat se u jednotlivých bodů a vysvětlovat proč právě takhle a proč ne jinak je ovšem nutné jenom zpočátku - postupem času začíná být objasňování jednotlivých gramatických jevů nadbytečné až škodlivé. Dané jevy se totiž přirozeně v čím dál větší míře opakují a na jednotlivé problematické oblasti pak stačí odkazovat pomocí krátkých příkladových vět (které si studenti s tím či oním jevem asociovali).

Namísto mého vysvětlování se tak větší část práce přenáší na studenty. Očekává se od nich schopnost příběh převyprávět, a to často v překroucené podobě (z pohledu jiného účastníka děje), ale při použití obsažených obratů a gramatických jevů.

Zároveň očekávám, že studenti budou mluvit vytrvale po celou určenou dobu a budou na sebe vzájemně reagovat - že tedy nebudou po každé větě nahlížet do papírů a česky spolu probírat co by se tak ještě dalo říct.

Prvních pár minut jde zhurta a nepadá z vás nic, co by se dalo či mělo tesat. Když se nicméně po pár minutách mluvení dostanete do lepšího mentálního rozpoložení, začnete obvykle používat angličtinu, která zní mnohem lépe a na kterou můžete být pyšní.

Problém je v tom se do této fáze dopracovat a nenarušovat daný proces neustálým přehrabováním v papírech, dotazech na kolegu (co, řekl jsem to dobře, myslíš? šlo tomu rozumět?), úpěnlivými pohledy na učitele (nestačilo by to už?) a krčením rameny (mě vůbec nenapadá co ještě říct).

Někdy to opravdu nejde - jsou takové dny, většinou to ale jde zlomit, stačí chtít a nehledat výmluvy.  Pronést v cizím jazyce jednu kratší větu a pak si dát minutku na rekonvalescenci není zas tak těžké. Přesně tak si to mnozí studenti představují: já něco plácnu a pak to s učitelem budeme pět minut analyzovat. Vypláchnout a znova. Wrong wrong wrong.

Zhluboka se nadechněte a mluvte dokud vás nezastavím. Užívejte si toho, že proti vám sedí stejný nešťastník jako jste vy. S rodilým mluvčím nebo pracovně po telefonu tuto možnost mít nebudete. Zkoumejte limity své angličtiny snahou používat pokročilejší gramatiku a obraty; opravujte sami sebe pokud tušíte že právě pronesená věta nabízí prostor k vylepšení; vzpomínejte, zda jste daný problém neřešili v hodině a pokud ano, k čemu jste dospěli. Prostor na to je.

PŮVODNÍ JEDNODUCHÁ VĚTA:

The dogs aren't barking.

LZE POSTUPNĚ VYLEPŠIT NA:

The dogs aren't barking anymore. Why do you think that is?Looks like the dogs have stopped barking for some reason.The dogs haven't barked in a while, have you noticed?The dogs don't seem to be barking. That's weird, don't you think?Why aren't the dogs barking? They should be barking, right?I haven't heard the dogs bark lately. Have you?

... ALE NECHCI PRACOVAT VE SKUPINĚ, KDE NA MĚ UČITEL NEMÁ ČAS

K námitce, že učitel konkrétně na vás nemá čas: má. Nedělejte si zbytečně iluze o jedinečnosti své angličtiny. Všichni děláte více méně stejné chyby. Když poslouchám na druhém konci třídy, je to jako bych poslouchal vás. Cílem vašeho vykládání navíc není primárně oprava vašich chyb učitelem. na stejné chyby v průběhu ročníku narazíme ještě stokrát při jiných příležitostech. Smysl je v tom, abyste si sami zkusili, do jaké míry jste schopni vyjádřit to, co vyjádřit chcete.

tedy jestli si vzpomenete na to, že po předložkách musí být ing tvar slovesa, jestli namísto not stop použijete keep, jestli se vám podaří si spontánně vzpomenout na sloveso wonder, jestli v sobě najdete tu sílu použít jinou spojku než and, so, but nebo because, jestli mohla jsem vyhrát přeložíte I could have won a ne jenom I could win, jestli účelové věty jako abych nemusel odejít nepřekládáte tradičním not to leave nýbrž so that I don't/didn't have to leave a naopak jste schopni not to leave použít ve větě řekli mi. abych neodcházel etc.

JAK FUNGOVAT V HODINĚ

Do kursu cizího jazyka člověk vstupuje, a často i dlouhodobě chodí, s předsevzetím se něco naučit. Ve chvíli, kdy dosedne ke stolu, se v něm ale často probudí prastaré školní instinkty a ty velí jasně: přežít. Nějak přežít. Ano, v nejhorším případě se můžeme i něco naučit, ale jen bude-li to nezbytně nutné. Hlavní je oněch 90 minut nějak překlepat, odškrtnout si další týden a... a co?

Nevysmívám, se, jsem nositelem stejných instinktů a nejspíš bych se v podobné situaci choval stejně. Jelikož ale znám pohled z druhé strany a vidím jak snadno člověk do této pasti spadne a následně mrhá časem, úsilím i financemi, můžu poradit.

Moje rada je, nepřežívejte a nepřeklepávejte. Napněte zbytky sil a pokuste se z každé hodiny něco vydolovat. Možná ne z každé, někdy to opravdu nejde. Ale rozumíme si.

Pokud bych své rady měl vměstnat do několika hesel, byla by to tato:

ENJOY TALKING

Příležitost nezávazně si pokonverzovat anglicky s někým, kdo je na tom jazykově přibližně stejně jako vy, v situaci, kdy vůbec o nic nejde a můžete si vymýšlet co vás napadne, by vás měla naplňovat rozkoší. Jak často se vám naskytne možnost si takto provětrat svou angličtinu?

Pokud konverzaci vnímáte jako nutné zlo, které vyplňuje prostor mezi cvičeními a gramatickými výklady, děláte velkou chybu.

CHALLENGE YOURSELF

Snažte se na sebe klást vyšší nároky. Nejde jen o to hodinou nějak prolézt a moc se přitom neztrapnit. Cílem je v ideálním případě každou hodinu používat o malinko preciznější a bohatší angličtinu než v hodině předchozí. Toho nedosáhnete, pokud na sebe nebudete přísní.

Primitivní obraty přeskakujte. Jaký smysl má říkat It was very bad for us because it was very difficult for us? Proč vypouštět z úst dotaz What happened? Proč se vyhýbat pomocným slovesům používáním What is the reason...?

Raději chvilku popřemýšlejte a pokuste se vyjádřit konkrétněji. Třeba vám k tomu nakonec pomůže kolega, třeba budete muset přivolat učitele, either is totally fine.

THINK ABOUT WHAT YOU SAY, DON'T SHOOT FROM THE HIP

Dlouhé ticho je trapné. Ještě trapnější je ale chaotická střelba všemožných nesmyslných slovesných tvarů a obratů, která člověku v záchvatu paniky přijdou na jazyk.

Dejte si načas, popřemýšlejte o tom, co přesně chcete říct a jak to nejlépe vyjádřit. Poté zpětně vyhodnoťte jestli by danou myšlenku nešlo vyjádřit i precizněji. Pokud ano, učiňte tak (viz. Correct yourself).

Právě v dostatku času na přemýšlení spočívá největší výhoda konverzací v hodinách. V reálné životní situaci si tohoto luxusu nebudete moci dopřát. (Pokud ano, pak s každým partnerem jen jednou.)

USE WHAT YOU'VE LEARNED

Co nepoužijete, to brzy zapomenete. Cílené používání nových znalostí je nejlepší způsob, jak si je upevnit. Zčásti byste tak měli činit v hodině, z větší části ale při samostatném studiu - tam na vás navíc netlačí čas ani případný netrpělivý partner.

Ano, je možné navštěvovat několik let hodiny angličtiny, naučit se tuny nových slovíček a rochnit se ve stovkách gramatických pouček, a přitom nebýt schopen nic z toho spontánně použít. Člověk musí aktivně chtít nové vědomosti používat, jinak se všechny docela rychle vypaří.

Mimochodem, mnozí z vás si podvědomě udržují nepropustnou zeď mezi "tím co se učíme a z čeho se bude zkoušet" a "tím co skutečně používám." To popírá celý smysl studia. Učíte se věci, které chcete být s to použít,n'est-ce pas?

U domácího studia z celého srdce doporučuju roubování nových znalostí na vlastní život: jak bych had better / předpřítomný průběhový čas mohla použít v práci / u kafe s kamarádkami? co to já hlupák používám namísto do well ve významu být úspěšný? jak by se mi mohla v práci hodit nereálná podmínka?

CORRECT YOURSELF

Téměř žádný nový obrat/gramatiku nepoužijete napoprvé z čisté vody. Mnohem pravděpodobnější je, že k němu dospějete přes opravu horší/nesprávné verze: Jim work out... works out ... is working... has been working out since he get... got divorced. Třikrát se takto opravíte, počtvrté automaticky použijete správnou verzi.

Metoda "nějak to pohrnu před sebou a nebudu se zdržovat opravami" povede k tomu, že budete po zbytek života mluvit stále stejnou zmršenou angličtinou, jen čím dál rychleji.

Netlačte ale na pilu: nehledejte ve všem nějakou záludnost. Například se nesnažte procpat čas předpřítomný do každé věty, která jím lehce zavání, to je častý zlozvyk (when I was a kid, I have been injured a lot).

Náročnější gramatiky na vás musí z textu samy vyskočit. Hlásek uvnitř v hlavy vám musí pošeptat, že co jste právě pronesli by možná sneslo drobnou úpravu. Opravíte se, hlava si tuto proceduru uloží a příště ji už možná automaticky nabídne jako první volbu. To mám na mysli, když mluvím o opravách.

DON'T DUMB DOWN

Každá primitivní věta, kterou vypustíte z úst, a neobohatíte o něco zajímavějšího, je ztrátou času. I am very happy because now I have quite a lot of money and it is very easy for me to buy some things because before it was very hard for me to buy some things because I had no money so I am very happy now. A co jako?

Nelze samozřejmě vypouštět z úst jeden klenot za druhým, to je jasné. Jde ale věty natahovat, prodlužovat a obohacovat. Například: téměř ve všech situacích lze do vyprávění přihodit podmínkovou větu: It was very interesting, yes ... if I hadn't seen it with my own eyes, I wouldn't have believed it.

Jinými slovy, mluvte, mluvte, mluvte, upravujte, pilujte, laďte, cizelujte - dokud neřeknete něco, na co jste aspoň trochu hrdí.

DO THE FREEZE FRAME / EXTEND

Při vyprávění nehrňte děj překotně kupředu (a pak se stalo co? a pak co? a pak udělal co?) jako by vám šlo pouze o to, co nejrychleji dospět ke konci.

V běžném hovoru málokdy slyšíte popis řady po sobě následujících událostí. Mnohem častěji se bavíte o pocitech, co by bylo či nebylo, kdyby se věci měly jinak, co byste radši, aby bylo jinak, k čemu nejspíš/určitě dojde nebo nedojde etc.

Točte se na jednom místě tak dlouho jak to půjde: zvažujte co se mohlo stát a nestalo a proč se to nestalo a k čemu by vedlo, kdyby se to stalo; popisujte motivaci účastníků děje, domýšlejte si jejich pocity a duševní rozpoložení, jestli jim něčeho nebylo líto, co by dělali radši, k čemu to všechno asi v konečném důsledku povede, a co byste v podobné situaci dělali vy.

Vyjadřovat se pouze v úsečných krátkých větách je v konečném důsledku vyčerpávající. Dějů a informací je v každém příběhu omezený počet a pokud je jenom sázíte jeden vedle druhého, není prostor na to opravdu nejdůležitější. Když už nějakou větu vymyslíte, užijte si jí a natahujte ji, co to dá. (K tomu se mimochodem skvěle hodí obraty typu so that / otherwise / unless / even though / which is why etc.)

STUDY OUT LOUD

Řekněme si to na rovinu: tiché hloubavé studium z papíru je v podstatě nanic. Sami asi víte, jak zvláštní pocit ve vás vyvolá to, když nějaký obrat/gramatiku poprvé vyslovíte nahlas, jak je třeba si na něj chvilku zvykat, trochu si jej jazykem osahat.

Není lepší, když tento proces proběhne v rámci domácího studia? Když si daný obrat nejprve hezky v klidu zasadíte do vlastního životního rámce a postupně vyladíte větu, v níž byste jej sami použili? Není lepší, když jej do hodiny/života vnesete takto předpřipravený?

Tiché studium a hlasité studium zaberou stejné množství času. Jedno je přitom mnohonásobně přínosnější. You do the math.

CROSSTALK IS FINE

Když říkám "skákejte si do řeči," nemyslím tím "agresívně se přerušujte a nenechte jeden druhého domluvit." Myslím tím "nebuďte k sobě přehnaně uctiví a nečekejte dlouhé vteřiny zda partner náhodou ještě neplánuje něco dodat."

Slovo si přebírejte stejně přirozeně, jako to provádíte v rodné řeči. Ve chvíli, kdy druhému dojde dech, dokončete větu za něj, případně do ní vložte vlastní myšlenku.

Úplně nejvíc potěší, když se naučíte prokládat hovor krátkými reakcemi typu "You did?" / "Oh, ok." / "Can't say I blame you." případně "You have got to be kidding me." Fungují jako vazelína, rozhovor pak skýtá mnohem větší potěšení pro všechny zúčastněné.

QUESTIONS COME IN MANY FORMS

Při rozhovorech typu tazatel-dotazovaný se snažte otázky variovat, a to v několika směrech. Úplně vyřaďte dva základní dotazy, totiž "What happened?" a "What did/do you do?" ve prospěch konkrétnějších a specifičtějších otázek. Stejně tak si zakažte dotazy typu "What is the reason...?" a "I want to know...", jinak se nanaučíte v otázkách používat pomocná slovesa.

Většina dotazů by měla přirozeně navazovat na předchozí odpověď. Nechystejte si je tudíž v hlavě dopředu, namísto toto poslouchejte, co tázaný říká, a na to reagujte. To je asi hlavní poučka, kterou byste si z této sekce měli odnést.

Soustřeďte se na otázky extra-dlouhé a extra-krátké: v prvním případě mám na mysli něco jako "Why did you decide not to buy the house that you had been offered even though you obviously could afford it and it would have made your family very happy?" V druhém pak pohotové reakce typu, "And did it? / Were you really? / Doesn't she? / Will I?"

YOU ARE THE CHARACTER

Čím více se do role té či oné postavy vžijete, tím snáz vás bude napadat, co v tu či onu chvíli říct, jak na co zareagovat a kam konverzaci nasměrovat dál.

Přicházet s novými a novými podněty a přirozeně reagovat na vývoj konverzace je vyčerpávající, pokud neustále podprahově vnímáte, že si jen na něco hrajete.

NĚCO SE NAUČIT

Cílem učení obvykle bývá něco se naučit. Spojení "naučit se" ve spojení s cizím jazykem však pro každého studenta může znamenat něco jiného.

Co přesně znamená "něco se naučit"?

[SOMBER MUSIC]

Pochopit, co ta či ona anglická fráze znamená? To není zas tak těžké.
*HIT IT OFF odpovídá plus mínus českému HNED SE SKAMARÁDIT

Dokázat přeložit český ekvivalent zpět do angličtiny? To už je horší.
* české HNED SE SKAMARÁDIT dokážu přeložit pomocí HIT IT OFF

Nebo být schopen ji spontánně použít v konverzaci či písemném projevu?
* Jim and I met last night at a mutual friend's birthday party and we really HIT IT OFF. [Oh my God, did I actually just say that?]

Pochopení? Překlad? Použití? Hm?

[CRICKETS CHIRPING]

Anyway.

Spousta nedorozumění vyplývá z toho, že student a učitel nemají vyjasněné, co si který z nich představuje pod pojmem "naučit se."

Původně si student představuje totéž co učitel - tedy že se nové obraty a konstrukce naučí aktivně používat. Poté co je konfrontován s množstvím úsilí a času, které tento přístup vyžaduje, přejde plynule na pozici "budu to tak nějak sledovat a třeba se něco uchytí."

Prd se uchytí.

Dovolte mi vysvětlit, který že to infernální mechanismus dle mého soudu toto naše trápení způsobuje a pravděpodobně se u něj nějakým infernálním způsobem snad i ukájí. Podle očekávání je to mozek. Samozřejmě, že mozek. Co jiného by to bylo? Achilova šlacha? Svěrač? Brzlík? Svěrač Brzlík, legendární slovinský veslař?

Your brain is playing tricks on you.

Při studiu cizího jazyka vám totiž sviňa mozek neustále podsouvá myšlenku, že co znáte pasívně (tedy čemu v angličtině rozumíte), to není třeba se učit.

Učit se máte, aspoň podle Svěrače Brzlíka, legendárního ukrajinského psychologa (no relation to S.B. of Slovenia), výhradně slova a konstrukce, na něž jste dosud nenarazili, a které jsou pro vás tím pádem nové. To je kataklyzmatický omyl a vaše angličtina v jeho důsledku trpí.

Ještě více pak trpí lidé, kteří ji musí poslouchat.

Mozek vám neustále vsugerovává: "Uč se jen to, co neznáš. Pokud si u nějakého anglického obratu plus mínus dovodíš význam, nemá cenu se mu důkladněji věnovat."

Výsledkem často je, že na poměrně primitivní gramatické základy, které student pochytí někde ve škole, od určité fáze už jen lepí nová slovíčka. Mluví čím dál rychleji, ale pořád stejně mizernou angličtinou. Tři základní časy, otázky bez pomocných sloves, každé třetí slovo maybe, "ale rozuměli by mně, ne"?

Jinými slovy: moment neporozumění ("Copak tohle slovo znamená?") spouští touhu po učení, ve většině případů scestnou. To, že nějaké slovo/obrat neznáme, ještě automaticky neznamená, že bychom jej znát měli.

Většina obratů, které vám v aktivní slovní zásobě akutně chybí, dojíždí na to, že u nich fáze neporozumění nenastává. Buď si jejich význam snadno dovodíme, nebo je už z dřívějška pasívně (opakuju: pasívně) známe. Letem světem:

had better so that wonder if would hate to make sb do st why don't I let's not would you mind unless be tired of even though would rather I wish by now + stovky a stovky dalších

Asi by to chtělo nějaký příklad.

Narazíte na větu, "So I was wondering, what's it like to live with a guy who doesn't even know where the hamper is?"

* Upřímně řečeno, pokud na tuto větu někdy někde v průběhu svého života skutečně narazíte, nejspíš byste svůj život měli prokonzultovat s odborníkem.

Náš lizard brain nás každopádně ihned nasměruje ke slovíčku hamper. Daná věta je na něm evidentně postavena, nevíme co znamená, tudíž je dobře to zjistit. Ejhle, hamper je koš na špinavé prádlo, archetypální to "slovíčko."

(Pomiňme nyní zajímavý český překlad "hoď to do špiny," jemuž v angličtině entertainingly neodpovídá "throw it in the dirt." Podobně tak nejpřirozenější překlady "pojďme do hospody / šla do kina / je ve vaně / hoď to do koše" neobsahují slova pub/bar, cinema, bathtub, waste basket/bin. Whaaaaaaaaaaaaaaat?)

Anyway, naučíme se slovíčko hamper, náš lizard brain spokojeně zavrní, druhý den už si pamatujeme jenom že to bylo "něco na h", za týden už víme jenom že "jsme to kdysi věděli" a za měsíc už ani nevíme, že jsme na "hamper" kdy předtím narazili.

Mezitím nám mezi prsty protečou mnohem zajímavější spojení, a to úvodní "I was wondering" a následné "What is it like...?" Význam si u obou snadno odvodíme a tudíž necítíme potřebu se jimi dál zabývat.

Neuvědomíme si, že čeština nás u spojení "jaké to je / jaké by to bylo / jaké to bylo etc." navádí spíš k použití how. (To pak v kombinaci s mlhavým tušením, že "někde tam bylo ještě jakési like" vede ke klasickému "how is it like", jímž zaplevelujeme univerzum světové angličtiny.) Neuvědomíme si ani, že pomocí wonder lze překládat české "chtěla jsem se zeptat" nebo "zajímalo by mě", případně "to bych ráda věděla."

Nic z toho neproběhne. Namísto toho náš mozek buší v rytmu hempr hempr hempr hempr hempr, což je v konečném důsledku totální ztráta času.

BULLET POINTS

Neporozumění nás vede k závěru, že daný obrat je třeba se naučit. Neznám jej, tudíž je důležitý. Chyba.

Porozumění nás vede k závěru, že daný obrat není třeba se učit. Jakžtakž jej znám, tudíž jej znám. Chyba.

(Jistě, znáte je v tom smyslu, že jim rozumíte. Použít je ale nedokážete.)

V našem konkrétním případě platí, že:
-- znát hamper pasívně může být k užitku
-- znát what is it like pasívně není třeba, intuitivně mu rozumíme
-- aktivní znalost slova hamper naše životy dramaticky nepovznese
-- schopnost používat what is it like ano

Procentuálně:

1. zhruba 90% studentů je ochotných/schopných nechat si "what is it like" vysvětlit, odkývat jej a teoreticky pochopit

2. zhruba 50% je s to si tuto informaci zažít a v překladu věty "jaké to je být chudý" spojení "what is it like" s trochou nápovědy skutečně použít

3. zhruba 10% je ochotno investovat dostatečné úsilí na to, aby "what is it like" i s odstupem času byli schopni spontánně použít (What would it be like for us to be married? / She asked me what it was like to have to get used to being yelled at like that.)

BOOK OF STORIES: JAK NA TO

Tak. Pořídil jsem si Book of Stories. Now what?

Doporučuju:

– pracovat s krátkými (bite-sized) úseky: raději si pětkrát přečtěte stejný odstavec, než jednou celý text
– vžít se do role vypravěče: mechanické pročítání textu je k ničemu; je třeba prožívat podobné emoce jako postavy v příběhu
– číst minimálně polohlasem: tiché zádumčivé čtení moc nepomáhá, až z hlasitého přednesu na vás vyskočí skutečný obsah
– soustředit se na podstatné věci: ie. nikoli na "slovíčka", nýbrž na zvýrazněné obraty, kterým pasívně rozumíte, ale nejste s to je použít
– nepodceňujte zdánlivě samozřejmé obraty: právě ty vyžadují nejvíc pozornosti, vše zvýrazněné je zvýrazněné for a reason; ze zkušenosti vím, že čeští studenti mají velké problémy si dotyčné obraty zažít
– knihu si přivlastněte, nejde o posvátný artefakt: neposkvrněná, čistotou se blyštící kniha je nanic; pište si do ní, podtrhávejte, zvýrazňujte, dopisujte poznámky
* that being said, se zvýrazňováním opatrně: jednou zvýrazněné nelze odzvýraznit; pokud si podtrhnete kdeco, ztratí se opravdu podstatné věci v záplavě zvýraznění; až se k textu s odstupem několika týdnů/měsíců vrátíte, musí na vás juknout pouze obraty, které dlouhodobě odmítají se uchytit; TIP: nejprve si jen podtrhávejte, až nejvzpurnější obraty zvýrazněte fixou
* speaking of návraty: návraty! they rule!

Rubber, Meet Road

Takže knihu máte před sebou. Co teď?

1. pick a story and read it: prostě si pročtěte jeden celý příběh; prozatím nehleďte na zvýrazněné pasáže, zajímá vás čistě děj, popis postav etc.; cílem je, abyste při následném studiu v každý daný moment přesně věděli, v jakém kontextu je ta či ona věta použita, a nemuseli si jej stále dokola připomínat * není od věci přečíst si zkraje příběhů víc, tři nebo čtyři a průběžně si je takto nadhánět; abyste se stále neplácali v jednom a tomtéž příběhu

2. pick a paragraph you have read and study your head off: vyberte si některý z příběhů, který už znáte, a pusťte se do seriózního studia; postupujte po malých úsecích, zvládnout tři odstavečky za den je až až jelikož se vracíte k již přečteným textům, dá se očekávat instinktivní nechuť - tu zaženete with a simple twist: při studiu (na rozdíl od čtení) nepostupujte od začátku ke konci – namísto toho si vyberte zcela namátkový odstavec (další pak zase z jiného přečteného textu), kterému se budete věnovat.

Vezměme si jako příklad první příběh z Book of Stories Vol. 1, Sneaking Up On Grandma. Hned zkraje narazíme na následující odstavec:

We snuck up behind her and stood perfectly still, waiting for her to turn around. Once she did we all yelled, “GRANDMA!” and she jumped back, dropping her watering can. She then had to sit for a moment to collect herself. Poor woman probably had a mini-heart attack every time we did it. Anyway, we laughed until our bellies hurt while she told us off for being so sneaky. Then she gave us some cookies that we ate on the stoop. Fifteen minutes later we'd do it all over again. Eventually my parents wised up and sent me to summer camp.

Předpokládejme, že obsah odstavce je vám známý, novou slovní zásobu jste dočerpali v sekci Vocab, nyní je čas soustředit se na opravdu podstatné věci. Ty jsou v textu helpfully podtrženy.

We snuck up behind her and stood perfectly still, waiting for her to turn around. Once she did we all yelled, “GRANDMA!” and she jumped back, dropping her watering can. She then had to sit for a moment to collect herself. Poor woman probably had a mini-heart attack every time we did it. Anyway, we laughed until our bellies hurt while she told us off for being so sneaky. Then she gave us some cookies that we ate on the stoop. Fifteen minutes later we'd do it all over again. Eventually my parents wised up and sent me to summer camp.

U každého zvýrazněného obratu se nyní zastavte a bleskově aplikujte následující trojčlenku: Používám? Co používám? Jak se naučím?

TROJČLENKA

1. Používám tento obrat (tuto gramatiku)?

Pozor, otázka nezní "Rozumím tomuto obratu?" Rozumět, s drobným pošťouchnutím, dovede každý. Od porozumnění k aktivnímu používání je dlouhá a trnitá cesta.

Upřímná odpověď bude znít, more often than not, "Nepoužívám a chci používat."

2. Co používám namísto něj (nesprávně)?

V případě, že daný obrat/gramatiku nepoužíváte, pak buď používáte nějakou mizernou náhražku, nebo máte na tomto místě ve znalostech mezeru.

Namísto "how long have you been sitting" nejspíš říkáte "how long are you sitting." Namísto "I don't blame them" používáte něco ve stylu "it is not a very big surprise for me that they did it." Namísto "Can you believe this?!" se nejspíš uchýlíte k "It is impossible/terrible/incredible in my opinion!" You get the idea.

3. Jak to zařídit, abych je používat začal?

Buďte zcela upřímní: dovedete si představit, že vám za dva tři měsíce daný obrat v potřebnou chvíli automaticky naskočí, třeba ve zcela jiném kontextu? (Because that's what it means to learn something.) Pokud ne, you got your work cut out for you.

Cílem je si daný obrat za každou cenu zažít, cestu si už zvolte sami: asociujte si jej s nesprávným obratem, který jste dosud používali; asociujte si jej s českým překladem; asociujte si jej s pocitem, který jste měli při čtení relevantního odstavce, whatever works.

sneak up – NOPE – very quietly come close – ???
stood perfectly still – NOPE – stayed totally not moving – ???
waited for her to turn – NOPE – waited for her turning – ???
once she did – NOPE – when she turned – ???
dropping her can – NOPE – the can felt/fell down – ???
every time we... – NOPE – every time when we – ???

Další tipy.

Dopisujte si do textu poznámky,tedy pokud na ně najdete místo - případně si stránku ofoťte na větší formát a prostor na poznámky takto uměle vytvořte.

Vstřebání jedné stránky textu zabere až několik hodin učení. Tedy za předpokladu, že se jen nesnažíte si odškrtnout nějakou kolonku.

Průběžně si vybavujte momenty z nastudovaných příběhů = ve sprše, v autobuse, před spaním etc. Kdykoli si nějakou sekvenci (dobře) vybavíte, vryjí se vám potřebné obraty o cosi hlouběji do paměti.

Dotyčné obraty se snažte aplikovat na vlastní osobní/pracovní život. Vymýšlejte si situace, kdy (by) se vám osobně mohly hodit. Ostatně, jaký by jinak mělo smysl se je učit?

Mechanické pročítání je nanic. Pokud jste unaveni nebo vám mozek odmítá brát nové informace, raději nechte učení na jindy.

Do the Teacher Thing.

Představte si, že daný úsek příběhu (ideálně 2-4 odstavce) přednášíte před skupinou studentů. Ti se nudí a očekávají, že je zaujmete a nějakou dobu si udržíte jejich pozornost. Občasné nahlížení do textu se toleruje, upřené zírání do papíru nikoli.

Rock / You / Hard Place: Na jednu stranu byste se neměli otrocky držet tištěného textu (už jen proto, že zní škrobeně), na druhou stranu je nutné, aby zazněly všechny podstatné informace + co nejvíc zvýrazněných obratů

Zkuste sami sebe poslouchat a odtušit, v kterých pasážích třídu začínáte ztrácet: to když na sebe události logicky nenavazují, postavy nejsou dostatečně prokresleny etc.

Pomáhá gestikulace. Fillers (you know, I mean, well, actually, anyway, uh) jakbysmet. Při přirozeném přednesu může příběh výrazně nabobtnat (mimo jiné právě díky fillers a různému dovysvětlování) - to je zcela v pořádku. Následující pokus dopadne líp.

* Just to keep things fun, zkuste občas vyprávět:
-- z pohledu jiné postavy
-- v jiném časovém rámci (aktuálně probíhající děj / predikce vědmy do budoucna / popis filmu etc.)

FUTURE: Those boys are going to sneak up behind you and wait. You'll be watering your plants and when you turn around, they'll yell out…
LIVE, GRANDMA: My wife is watering her plants and she has no idea that our grandson and his friends are about to scare the crap out of her. In fact, they are sneaking in right now...
MOVIE PLOT: So there's this old lady who likes to water her plants. One day her grandson brings a bunch of boys to her place. Their plan is to sneak up behind her and wait for her to turn around so that they can make her jump two feet in the air.

Po převyprávění si danou pasáž znovu projděte: obraty, které vám při vyprávění nenaskočily, volají po zvýšené pozornosti.