Re-Enactments: Práce s dialogy

S dialogy / konverzacemi se pracuje trochu jinak, než s klasickými texty. Studenti při samotném přehrávání musí své lines přesně trefovat, jinak nenahrávají kolegům na ideální response a celý dialog se brzy rozpadne. Proto u dialogů tlačím na přesné vyjadřování, až téměř memorizaci, což jinde nedělám.(To pochopitelně neznamená, že by na základě scénáře nešlo vymyslet set-ups, v nichž by si studenti s chutí zaimprovizovali, opak je pravdou.)

V posledních týdnech jsem v hodinách uvedl fiktivní konverzaci, v níž mladá žena řeší záhadné zmizení svého manžela v podzemních jeskyních (taktéž fiktivních) na východním pobřeží USA. Nápomocen jí má být policista, který ovšem bere věc na lehkou váhu.

INTRO: Tammy had been married for about a year when she and her husband Greg took a trip to Ellsworth Caverns—a system of caverns on the East Coast that was discovered in the 1870s. Tammy did not expect her husband to like the idea, but for some reason or another, he said yes immediately. In fact, he sounded very excited, which was very unlike him.The caverns are known to be a little spooky—it can get pretty claustrophobic in there. The tour guides turn off the lights at one point. When it happened, Greg let go of Tammy’s hand and by the time the lights went back on, Greg was gone. At first Tammy thought it was some kind of a prank, but Greg was nowhere to be found.Tammy ended up going to the police station to ask for help, but the cop she talked to wasn’t very helpful. He suggested it could all be just a misunderstanding and tried to give Tammy some marital advice / counseling, that she was in no mood to receive.

Problematické je už samotné uvedení dialogu v hodině. Vysvětlení slovní zásoby a krátký úvod do situace (the backstory / the set-up) jsou samozřejmě nutné. Pokud ale dialog vstoupí na scénu nezajímavým způsobem, studenty odradí. Já první přehrání v hodině řeším obvykle tak, že studentům rozdám tzv. involved-verzi dialogu, tedy všechny lines postavy B, přičemž já hraju postavu A.

Studenti si postupně předávají slovo, třeba odleva doprava, a po průchodu celou třídou (pokud k němu dojde) se plynule vracíme na začátek. Je dobré proceduru předem vysvětlit, aby následný dialog probíhal bez zádrhelů. Posloupnost je tedy:

JÁ – st-1 – JÁ – st-2 – JÁ – st-3 ...… JÁ – st-13 – JÁ – st-1 …

Každý student před sebou tím pádem má celou polovinu konverzace. K tomu, aby pochopil celý obsah, musí nicméně pozorně naslouchat i zbytku dialogu.

Ideální je projet si každou konverzaci na úvod třikrát za sebou, přičemž role B začíná pokaždé u jiného studenta — to aby si už v této fázi každý student procvičil minimálně tři různé repliky.

* Náročnější variantou je rozstříhání role B na jednotlivé repliky, které jsou očíslovány — studenti tím pádem jdou do boje se zavřeným hledím, každý je jen figurkou na vaší šachovnici. Je to náročnější pro vás i pro ně, ale taky docela zábava.

* Nejzábavnější variantou je totéž bez očíslování replik, kdy studenti musí co nejrychleji odhadnout, zda je nyní na řadě právě ta jejich. V takovém případě musíte nicméně dialog upravit tak, aby každá replika byla využitelná opravdu jen na jednom jediném místě.

Následná práce se scénářem už odvisí od vašich konkrétních záměrů a preferencí. Můžete studentům rozeslat kompletní scénář a dále pracovat s ním. Případně můžete script ještě prohnat fill-outem, aby si studenti své znalosti upevnili. DOPLŇOVAČKA

PŘEHRÁVÁNÍ VE DVOJICÍCH

Dříve nebo později každopádně přijde řada na přehrávání v hodinách, během něhož si studenti svou znalost textu pilují ve dvojicích. Na tuto aktivitu si vyhraďte hodně času — u středně dlouhého dialogu klidně půl hodiny či víc.

Ještě, než se do re-enactmentu studenti pustí, měli byste provést dva kroky:

1. Rozdat/rozeslat KEYWORDS, které obsahují i nejdůležitější (a často nenápadné) konverzační fráze, jimž by se neměli vyhýbat a bez nichž dialog nezní přirozeně: come on, what do you mean, on second thought, besides etc.

2. Společně si nacvičit — ve stylu monkey see monkey do — VÝSLOVNOST těch obratů, které vyžadují precizní intonaci a důraz na konkrétním slově, často dopředu neodhadnutelném. V našem textu by šlo například o:

What does THAT have to do with anything?
You have GOT to be kidding me.
Good for YOU. (bez “That’s” na začátku)

Proč může re-enactment ve dvojicích zabrat celou hodinu, když jedno přehrání trvá cca 5 minut? Protože studenti si dialog přehrají minimálně pětkrát, což jim také dopředu avizujete (a přetrpíte nevyhnutelné útrpné sténání).

Pětkrát proto, že při pátem re-enactmentu se studentům potřebné obraty vrývají do paměti mnohem lépe než při předchozích čtyřech — a bohužel neexistuje zkratka, pomocí níž byste se k pátému re-enactmentu dostali bez absolvování fází 1 až 4.

Studenti dopředu vědí, co je čeká, a jak má ta či ona fáze probíhat. Ví také, že při každé fázi si mají prohodit role — tak, aby na konci práce každý z nich dokázal převyprávět obě role. Smyslem jednotlivých kroků je:

1. REFRESH: osvěžení obsahu, napůl ještě čtení z textu
2. CHECK OCCASIONALLY: pomalé přehrávání z keywords s občasným nakukováním do textu
3. PAPER-FREE: poprvé bez textu, jen pomocí klíčových slov
4. NATURAL: snaha o co nejpřirozenější projev — už nečteme text, ale hrajeme roli
5. ENJOY YOURSELF: v téhle fázi už by si studenti měli mluvení vysloveně užívat

Dialogy nabízí také možnost procvičit si dovednosti, které se vám jinde moc nenabízí, nebo minimálně ne takto přirozeně. Pokud podáváte reportáž o konverzaci, jíž jste byli účastníkem, máte v podstatě dvě možnosti:

1. REPORTED SPEECH, tedy obejít přímou řeč a využívat sloves typu say / tell / ask / wonder / suggest / mention — zde je ovšem třeba pamatovat na různé záludnosti, jako jsou posuny časů / say vs tell / suggest that etc.

2. AND I WAS LIKE, AND YOU WERE LIKE, tedy replikovat přímou řeč uvozenou intonačně odbytými “I was like...” “And she’s like...” “And I go...” — zní to velmi přirozeně, pokud se to umí.

Případně můžete konverzaci převést do formy příběhu a využít obou typů reportáže:

Jedna z postav doma převypráví obsah konverzace jako příběh svému partnerovi (to bys neuvěřil, co jsem dnes měl za zážitek … přišla jedna paní a že prý se jí ztratil manžel...). Ideální asi je, když oba studenti mluví za stejnou postavu a doplňují se. Vyprávění mohou dle vlastního uvážení prosypat výše zmíněnými “I was like... / and she’s like... / and I go...”
LINK
LINK
LINK
LINK