Inspiration Sheets: Úvod

Co se inspirace při mluvení týče, bývají k sobě studenti kritičtí až nadmíru: “Nás vůbec nic nenapadá.” “My vůbec nevíme, co říkat.”

Paradoxní je, že titíž studenti při překladových cvičeních obvykle nemají problém vzpomenout si na obraty jako don’t you wish you were stronger? / they are being sent back home / don’t make him say it out loud / why don’t I write it down, just in case / besides, who cares?

Jak přemostit propast mezi solidními překlady a neschopností / neochotou studentů vybavit si stejné konstrukce spontánní komunikaci? Pokud tuto dovednost/ochotu nekultivujete a na studenty v tomto ohledu nevyvíjíte nátlak, pak se tato propast neustále zvětšuje — studenti se zdokonalují v umění překladu a zároveň se po stránce aktivního repertoáru točí na jednom místě.

Pro situace, kdy studentům opravdu dojde šťáva (ať už individuálně nebo kolektivně), mám přichystány worksheets s gramatickými konstrukcemi aplikovatelnými na jakýkoli text, jakoukoli situaci. V případě potřeby je rozdám a od té chvíle už studenti nemají výmluvu. Otázkou je, zda tím napomáhám rozvíjet správné návyky nebo podporuju ty špatné.

On the Wall: After Dunno

Některé inspiration sheets jsou natolik inspirativní, že si zaslouží místo v hall of fame, což v mém případě znamená velkou slávou doprovázené vyvěšení na zeď, po němž následuje rychlý pád do zapomnění / vytlačení plakáty, které se mi ještě neomrzely. Každopádně si říkám, že u less disorganized učitele by stejný proces mohl vést k lepším koncům.

Z praktického hlediska to funguje následovně: plakáty nechám vytisknout ve formátu A2, zalisovat, načež je v případě potřeby vyvěšuju na zeď. (Soudím, že stejného efektu lze zalevno dosáhnout pomocí projektoru, kteréžto infernální zařízení mi ovšem navěky zprotivila škola, konkrétně hodiny fyziky. Excuse me while I go yell at no one in particular.)

Jako první, vzorový, plakát jsem vybral AFTER DUNNO, což se dá označit za veritabilní deep cut, ale snad nám poslouží.

Cílem tohoto konkrétního seznamu je nastínit, kolika způsoby lze rozvinout větu “I don’t know.” Ta se sama o sobě mezi studenty těší velké oblibě, je tedy na čem stavět.

Výchozí situací je zde brainstorming, v průběhu něhož navrhuje jedna postava různá řešení vzniklého konundrumu, zatímco druhá se staví do role skeptika, až téměř ďáblova advokáta, a na každý návrh reaguje větou “I don’t know,” kterou doprovodí něčím trochu gramaticky nosnějším a ideálně i logicky ospravedlnitelným. Viz plakát.

Dává smysl? Dává, odpověděl si Ijáček, a tím debatu ukončil.

Here's the print-out.