Jak fungovat v hodině

Do kursu cizího jazyka člověk vstupuje s předsevzetím něco se naučit. Ve chvíli, kdy dosedne ke stolu, se v něm nicméně probudí prastaré školní instinkty a ty velí jasně: přežít. Jistě, v nejhorším případě se můžu něco naučit, ale jen bude-li to nezbytně nutné. Hlavní je oněch 90 minut nějak překlepat, odškrtnout si další týden a... co?

Nevysmívám se, jsem nositelem stejných instinktů a dost možná bych se v podobné situaci choval stejně. Jelikož ale znám pohled z druhé strany — vidím, jak snadno člověk do této pasti spadne a následně mrhá časem, úsilím i financemi — můžu poradit.

Moje rada je, nepřežívejte a nepřeklepávejte. Napněte zbytky sil a pokuste se z každé hodiny něco vydolovat.


Pokud bych svá doporučení měl vměstnat do několika hesel, byla by to tato:

ENJOY TALKING

Příležitost nezávazně si pokonverzovat anglicky s někým, kdo je na tom jazykově přibližně stejně jako vy; v situaci, kdy vůbec o nic nejde, a kdy si můžete vymýšlet co vás napadne, by vás měla naplňovat rozkoší. Jak často se vám naskytne možnost si takto provětrat svou angličtinu?

Pokud konverzaci vnímáte jako nutné zlo, které vyplňuje prostor mezi cvičeními a gramatickými výklady, děláte velkou chybu.

CHALLENGE YOURSELF

Snažte se na sebe klást vyšší nároky. Nejde jen o to, hodinou nějak prolézt a moc se přitom neztrapnit. Snažte se aktivně posouvat kupředu. V ideálním případě byste každou hodinu měli používat o malinko preciznější a bohatší angličtinu než v hodině předchozí. Toho nedosáhnete, pokud na sebe nebudete přísní. Samozřejmě, v řádu týdnů pokrok neuvidíte, v řádu měsíců byste ale měli.

Primitivní obraty úplně přeskakujte. Jaký smysl má říkat “It was very bad for us because it was very difficult for us?” Proč vůbec vypouštět z úst dotaz “What happened?” Pokud se opravdu chcete naučit používat pomocná slovesa, proč se jim v otázkách vyhýbáte prostřednictvím “What is the reason...?” (What is the reason he died? Ne? Jinak? Aha. Takže... why he died? why died he? why did he died? Já fakt nevím — Nevíš, protože “what is the reason”)

Raději chvilku popřemýšlejte a pokuste se svou myšlenku/otázku vyjádřit precizně, podat ji tak, jak má znít, bez kompromisů. Třeba vám pomůže kolega, třeba budete muset přivolat učitele, either is fine.

Neptejte se What I do if she leave me?” jen proto, že se vám nechce přemýšlet nad tím, jestli v té větě náhodou není budoucí čas nebo podmínka (což by vedlo k nutnosti pracně se dobrat k “What am I going to do if she leaves me?” nebo “What would I do if she left me?”).

Netvořte primitivní věty s pocitem “snad mně to projde, snad mě nikdo neopraví.” To je podobné, jako jít k zubaři a doufat, že si nevšimne kazu, o jehož existenci víte.

THINK ABOUT WHAT YOU SAY, DON'T SHOOT FROM THE HIP

Dlouhé ticho je trapné. Ještě trapnější je ale chaotická střelba slovesných tvarů a obratů, které člověku v záchvatu paniky přijdou na jazyk. Maybe they looking for us, but it isn’t problem—we hide here for one week not to know where are we.

Dejte si načas, popřemýšlejte o tom, co přesně chcete říct a jak to nejlépe vyjádřit. Poté zpětně vyhodnoťte, zda by danou myšlenku nešlo vyjádřit i precizněji. Pokud ano, učiňte tak (viz. Correct yourself níže). “They might be looking for us, but we’re not worriedwe’ve been hiding here for a week so that they don’t know where we are.”

Právě v dostatku času na přemýšlení spočívá největší výhoda konverzací v hodinách. V reálné životní situaci si tohoto luxusu nebudete moci dopřát. (Pokud ano, pak s každým partnerem jen jednou.)

CORRECT YOURSELF

Téměř žádný nový obrat/gramatiku nepoužijete napoprvé z čisté vody. Mnohem pravděpodobnější je, že k němu dospějete přes opravu: Jim work out... works out ... is working... has been working out since he get... got divorced. Třikrát se takto opravíte, počtvrté automaticky použijete správnou verzi.

Metoda "nějak to pohrnu před sebou a nebudu se zdržovat opravami" vede k tomu, že po zbytek života mluvíte stále stejnou zmršenou angličtinou, jen čím dál rychleji.

Netlačte ale na pilu: nehledejte ve všem nějakou záludnost. Nesnažte se procpat čas předpřítomný/předminulý do každé věty, která jím lehce zavání—when I have been a kid, I have been injured a lot / most people had lived very short lives in the Middle Ages—to je častý zlozvyk.

Náročnější gramatiky na vás musí z textu samy vyskočit. Podvratný hlásek uvnitř vaší hlavy vám musí pošeptat, že co jste právě pronesli, by možná sneslo drobnou úpravu. (I left not to speak... I left so that I didn’t have to speak to her.) Opravíte se, hlava si tuto proceduru uloží, a příště už ji možná nabídne automaticky jako první volbu. Nebo přespříště.

* Překládejte věty vcelku, nikdy ne slovo po slovu. Česká věta “nakonec za ten průser vyhodí mě” začíná v angličtině posledním českým slovem, tedy I. Ostatně odhaduju, že většina anglických vět začíná jiným slovem, než jejich české protějšky. Chápu, že člověk si chce rychle odškrtnout aspoň jedno slovo, aby měl na čem stavět, ale tím si výrazně omezí možnosti dobrého překladu.

DON'T DUMB DOWN

Už jsem to tady jednou psal, ale každá primitivní věta, kterou vypustíte z úst, je ztráta času. I am very happy because now I have quite a lot of money and it is very easy for me to buy some things because before it was very hard for me to buy some things because I had no money so I am very happy now. K čemu to?

Nelze samozřejmě vypouštět z úst jeden klenot za druhým, to je jasné. Je ale možné věty natahovat, prodlužovat, obohacovat, za pochodu upravovat. Téměř ve všech situacích lze například do vyprávění vsunout podmínkovou větu: It was very interesting, yes ... if I hadn't seen it with my own eyes, I wouldn't have believed it. Stejně tak lze téměř každou větu natáhnout prostřednictvím which/což: Larry’s not allowed to fly planes, which must be killing him, poor guy.

Téměř každou informaci lze doplnit o to, že člověk by nicméně radši dělal xy, že mu nevadí dělat xy, že lituje toho, že neudělal xy, že už ho nebaví dělat xy, že to možná nestojí za to, aby xy, že určitě právě takto došlo k xy, že do té doby nikdy xy neudělal, že to možná dělá proto, aby xy, že to určitě povede k xy, leda by snad xy, a z toho důvodu bude třeba xy, že nebýt něčeho pak by něco. Děje samotné jsou jen kostra, na kterou se zavěšují obraty, kvůli nimž konverzace v hodinách vedete.

Jinými slovy, mluvte, mluvte, mluvte, přemýšlejte nad tím, co říkáte, zvažujte alternativy, upravujte, laďte, cizelujte, pilujte - dokud neřeknete něco, na co jste aspoň trochu hrdí.

YOU ARE THE CHARACTER

Čím více se do role té či oné postavy vžijete, tím snáz vás bude napadat, co v tu či onu chvíli říct, jak na co zareagovat a kam konverzaci nasměrovat dál.

Přicházet s novými a novými podněty a přirozeně reagovat na vývoj konverzace je vyčerpávající, pokud neustále podprahově vnímáte, že si jen na něco hrajete.

DO THE FREEZE FRAME / EXTEND

Při vyprávění nehrňte děj překotně kupředu (a pak se stalo co? a pak co? a pak udělal co?) jako by vám šlo pouze o to, co nejrychleji dospět ke konci.

V běžném hovoru málokdy uslyšíte seznam událostí. Mnohem častěji se bavíte o pocitech, co by bylo či nebylo, kdyby se věci měly jinak, co byste radši, aby bylo jinak, k čemu nejspíš/určitě dojde nebo nedojde etc. Stejně byste měli pojímat konverzace v hodině.

Točte se na jednom místě tak dlouho, jak to jen jde: zvažujte, co se mohlo stát a nestalo a proč se to nestalo a k čemu by vedlo, kdyby se to stalo; popisujte motivaci účastníků děje, domýšlejte si jejich pocity a duševní rozpoložení, jestli jim něčeho nebylo líto, co by dělali radši, k čemu to všechno asi v konečném důsledku povede, a co byste v podobné situaci dělali vy.

Vyjadřovat se pouze v úsečných krátkých větách je v konečném důsledku vyčerpávající. Událostí je v každém příběhu omezený počet a pokud mechanicky sázíte jednu informaci za druhou, není prostor na to opravdu podstatné.

Když už nějakou větu vymyslíte, užijte si jí a natahujte ji, co to dá. (K tomu se skvěle hodí právě obraty typu so that / otherwise / unless / even though / which is why, jejichž seznam vám rád poskytnu pro inspiraci.)

CROSSTALK IS FINE

Když říkám "skákejte si do řeči," nemyslím tím "agresívně se přerušujte a nenechte jeden druhého domluvit." Myslím tím "nebuďte k sobě přehnaně uctiví a nečekejte dlouhé vteřiny, zda partner náhodou neplánuje něco dodat."

Slovo si přebírejte stejně přirozeně, jako to provádíte v rodné řeči. Ve chvíli, kdy druhému dojde dech, dokončete větu za něj, případně do ní vložte vlastní myšlenku.

Nejvíc potěší, když se naučíte prokládat hovor krátkými reakcemi typu "You did?" / "Oh, ok." / "Can't say I blame you." / "You have got to be kidding me." Fungují jako vazelína, rozhovor pak skýtá mnohem větší potěšení pro všechny zúčastněné.

QUESTIONS COME IN MANY FORMS

Při rozhovorech typu tazatel-dotazovaný se snažte otázky variovat, a to hned v několika směrech. Úplně vyřaďte dva základní dotazy, totiž "What happened?" a "What did/do you do?" ve prospěch konkrétnějších a specifičtějších otázek: Would you do that even if...? / Why didn’t anyone…? / But how are we supposed to...? / Weren’t those people trying to...?

Stejně tak si zakažte dotazy typu "What is the reason...?" a "I want to know...", jinak se nenaučíte v otázkách používat pomocná slovesa.

Ptejte se občas i v záporu: Didn’t that make him angry? / Wouldn’t I enjoy that? / Who’s not going to like that?

Většina dotazů by měla přirozeně navazovat na předchozí odpověď. Nechystejte si je tudíž v hlavě dopředu, namísto toto poslouchejte, co tázaný říká, a na to reagujte. To je asi hlavní poučka, kterou byste si z této sekce měli odnést.

Za tímto účelem je dobře odložit psaný text a otázky tvořit z hlavy, logicky se přitom odrážet od předchozí odpovědi. S papírem se tázání obvykle zvrhne v postupný posun ukazováčku směrem dolů po listu a stále stejný dotaz dotaz: so did he xy? … so did he xy? … so did he xy? Nuuuuuda.

Soustřeďte se na otázky extra-dlouhé a extra-krátké: v prvním případě mám na mysli něco ve stylu "Why did you decide not to buy the house that you had been offered even though you obviously could afford it and it would have made your family very happy?" V druhém pak pohotové reakce typu, "And did it? / Were you really? / Doesn't she? / Will I?" (I know, easier said than done.)


BULLET POINTS
KLADU NA SEBE NÁROKY, nechci hodinu jen nějak překlepat
řídím se heslem TĚŽKO NA BOJIŠTI, lehko na cvičišti
cesta k lepší angličtině vede přes OPRAVY SEBE SAMA
ŽÁDNÁ STŘELBA NASLEPO, vím nebo nevím