Pointers: Úvod

Existují gramatiky nevyhnutelné a gramatiky vyhnutelné. Otázka v minulém čase je nevyhnutelná — chcete-li se zeptat, proč se nějaký dům nerozpadl už dřív, musíte umět pracovat s pomocným did/didn’t a vědět, jak za sebe jednotlivá slova seskládat: why didn’t the house fall apart sooner?
WRONG: why the house didn’t fall?
WRONG: why didn’t fall apart the house?

Muset jako have to je také nevyhnutelné: české “nemuseli jsme to vysvětlovat” jinak než pomocí have to vyjádřit nejde. Stejně tak there is: umíš neumíš, okecat to moc nejde. (Předpokládám, že se pohybujeme na vyšší úrovni než “what is the reason house no breaking down sooner?” “it wasn’t necessary we must explain it” “some car is outside”)

Jiné konstrukce už nevyhnutelné nejsou, přestože jsou také nesmírně užitečné: “the money must have been sent to the wrong person” nebo “you wouldn’t have to do anything” nebo “how were we supposed to know that?” lze, při zachování základní lidské důstojnosti, asi vyjádřit i jinak — respektive okecat do té míry, že základní myšlenka se na konci promluvy, schvácená, s jazykem na vestě, z posledních zbytků sil, vyplazí ven a je jakžtakž pochopena.

Naše cíle jsou vyšší. Chceme, aby studenti uměli odlišit “could make” od “could have made;” aby věděli, kdy je potřeba nasadit “has been trying” namísto “is trying;” aby si byli vědomi toho, že existují situace, pro které se “I’d better” hodí lépe než “I should.” (Pozor, nebavíme se o okrajových gramatikách. Nikdo od studentů nežádá, aby ovládali čas předbudoucí nebo schopnost použít had better v otázce — jsme lidi.)

Jako učitelé musíme ale mít neustále na paměti, že pokud studenty (obzvláště ty méně pokročilé) při konverzaci neusměrňujeme a netlačíme na ně, budou se úzkostlivě držet při zdi a neodváží se vykročit z boxíku tří základních časů (pokud vůbec), otázky “what happened” a deseti přídavných jmen. Tlačit studenty do kouta — a odolávat vzrůstajícímu protitlaku — je součástí práce dobrého kantora.

Do svých hodin angličtiny sestavuju právě za tímto účelem různé typy worksheets—pracovně jim říkám pointers—jejichž cílem je:

a) donutit studenty používat gramatiku, kterou používat nechtějí, přestože ji pasívně znají
b) inspirovat je v případě, že dotyčné konstrukce používat chtějí, ale prostě je nenapadnou

Jedním z poznatků, který si studenti (možná spíš podprahově) z této aktivity mají odnést, je zjištění, jak široce aplikovatelné (a tím pádem užitečné) tyto gramatiky ve skutečnosti jsou. Studenti vidí, že stačí lehce pošťouchnout a gramatika, které se dosud ve vlastním projevu úzkostlivě vyhýbali, hladce zapadne do jakékoli situace v jakémkoli příběhu.

Abych udělal trochu pořádek v názvosloví — pod hlavičku POINTERS by mohlo spadat hned několik typů podobných aktivit:

* zde budu jako POINTERS označovat krátké české gramatické konstrukce, s nimiž v angličtině zápolíme nebo je vytrvale mrvíme (máme něco provést / donutit mě, abych učinila / těžko se jim něco dělá) a situace si žádá jak vysvětlení ze strany učitele, tak snahu o použití ze strany studentů

INSPIRATION: obsahově vlastně stejné jako POINTERS, ale ve větším množství na jednom listu, studenti v případě potřeby namátkově zabodnou tužku a nechají se inspirovat

DEEP DIVES: seznamy zaměřené na konkrétní životní/pracovní situace (brainstorming / intervention / výčitky svědomí) nebo gramatické okruhy (podmínky, vztažné which, budoucí děje)

ON THE WALL: velké nástěnné plakáty ve formátu A2 sloužící pro dlouhodobou a průběžnou inspiraci studentů (Best of Inspiration / Deep Dives)

NEED-TO-USE: výpisy zásadních obratů z konkrétních probíraných textů — ty mají zajistit, aby při převyprávění tyto obraty nepropadly sítem / nebyly šikovně obejíty

POINTERS

Práce s pointers odvisí od toho, do jaké míry jsou vaši studenti s danými gramatikami obeznámeni. Pokud je potřebují jen lehce oživit, nemusíte trávit čas zdlouhavým vysvětlováním a ihned necháte studenty tvořit věty. Pokud je znají jen velmi zběžně nebo vůbec, pak můžete z pointers učinit středobod vysvětlování gramatiky:

Nejprve studentům vysvětlíte, jak se ta či ona konstrukce používá, v čem přesně tkví její přínos, jakých chyb se musí vyvarovat, s čím se jim bude plést — poté mají za úkol s obraty pracovat, vymýšlet věty, do nichž hezky zapadnou, ideálně hned několik vět různého typu pro každý obrat: otázky, zápory, různé časové rámce, kombinace dvou gramatik etc.

(Naproti tomu jsou Inspiration sheets z hlediska použití spíše free-for-all: hodíte je do placu a děj se vůle boží.)

Asi nejpodařenější verze pointers vznikly, když jsem se rozhodl rozdělit obraty na slovesné a neslovesné (want st to happen / even though). Od každého typu následně vzniklo zhruba deset worksheets po 7 obratech. (Sedm je snesitelný počet na to, aby studenti měli čas se do aktivity skutečně ponořit — zároveň není natolik objemný, aby ke konci začali brblat či omdlévat.)

* Dovolím si předpokládat, že v každé dané hodině můžete odkázat na nějaký text/příběh s nímž aktuálně pracujete (nebo jste nedávno pracovali) ve smyslu “zkuste dané obraty naroubovat na příběh XY.” (Pokud ne, odkažte na nějaký široce sdílený narativ: pohádku, film, etc.)

* Snažím se, aby si každý worksheet udržoval stejnou úroveň a nebyl tím pádem pro danou úroveň studentů ani moc snadný ani příliš náročný. Zde se budeme většinou pohybovat na úrovni snaživých středně pokročilých až pokročilých studentů.

PRÁCE S WORKSHEETS

Boots-on-the-ground-wise probíhá práce s pointers takto:

1. Rozdáte worksheets (stačí jeden do dvojice), případně je promítnete na zeď.

2. Je-li potřeba, vysvětlíte, čeho se každý jednotlivý bod snaží docílit a jakou gramatiku přitom utilizuje. (Předpokládá se, že vysvětlení daných gramatik již někdy v minulosti proběhlo a pro studenty tedy nebudou něčím zcela novým.)

3. Necháte studenty, aby si sami vymýšleli věty, které by v daném příběhu dávaly smysl. (Případně nedávaly, to je v podstatě jedno — hlavně musí dávat smysl gramaticky.) Nasloucháte, individuálně opravujete, vysvětlujete, zaznamenáváte si zajímavé nápady a podněty.

4. Na závěr společně s celou třídou projdete nejlepší věty, které tu hodinu zazněly.

POINTERS: WORKSHEET (01)

U prvního listu (viz níže) by úvodní bleskové vysvětlení mohlo proběhnout třeba takto:

MUSELO BY (SE STÁT)

na rozdíl od MĚL BY / MOHL BY se české MUSEL BY překládá nikoli jedním slovem, ale složeninou WOULD HAVE TOkonstrukcí podobné WILL HAVE TO — české BUDE MUSET

PŘÍKLAD: museli bychom ale brzy odejít | but we would have to leave early

UŽ (NĚJAKOU DOBU) SE NESTALO

nejdůležitější použití předpřítomného času je právě v této záporné konstrukci; ideálně ve spojení s IN/FOR (years) nebo SINCE (po němž by následoval minulý čas)

PŘÍKLAD: od mých školních let žádná válka nebyla | there hasn’t been a war ...

KDYBY (TEĎ NE) ... PAK BY NE-

okrajovější typ podmínkových vět; i zde je po IF minulý čas, tentokrát ale v PRŮBĚHOVÉM tvaru;

samotná PODMÍNKA je také PRŮBĚHOVÁ

PŘÍKLAD: kdybys na mě nezíral, nepotila bych se | if you weren’t staring … wouldn’t be sweating

LITOVAT, ŽE NE-

situace jako dělaná pro sloveso WISH (nedramatizovat: stačí minulý čas, hlavně pozor na zápory: lituju, že jsem tam šel – I wish I didn’t go / hadn’t gone)

PŘÍKLAD: lituju, že jsem ti neřekla pravdu | I wish I (had) told you the truth

NEMÁ (DĚLAT), ALE PŘESTO (DĚLÁ)

anglické BE SUPPOSED TO vyjadřující očekávání; v případě potřeby odlišit od SHOULD

PŘÍKLAD: platit za nás nemáš, ale stejně platíš | you're not supposed to pay

MOŽNÁ (SE NESTANE)

použití modálních MAY / MIGHT pro české MOŽNÁ / TŘEBA (budoucí čas není v angličtině zohledněn), zde s následným NOT, ale bez TO

PŘÍKLAD: možná se ani nedostanu dovnitř | I may not even get in

HROZNĚ TĚŽKO (DĚLÁ)

pozor, gramatická bomba: HAVE TROUBLE / HAVE A HARD TIME ve spojení s ING tvarem slovesa (bez předchozího with, bez členu před trouble, bez množného čísla), plus HAVE může být v průběhovém tvaru

PŘÍKLAD: hrozně těžko se nám hledá společná řeč | we are having a hard time finding common ground