Good Student, Bad Student

Správný přístup ke studiu je klíčovým kritériem pro výběr studentů, s nimiž se dá smysluplně pracovat. Dal by se shrnout do tří bodů:

1. poctivá příprava na hodinu
2. ochota v hodinách mluvit
3. upřímná snaha se zlepšovat

Je třeba rozlišovat studenty, kteří...

+ se intuitivně nebo na po zralém posouzení zjevně nikam nevedoucích přístupů ke studiu rozhodnou řídit doporučeními učitele
zarytě jedou po vyšlapané linii, přestože ta je už několik let nikam neposunula; rady učitele odbývají jako žvanění snílka, který má to štěstí, že "má na jazyky buňky"; vinu za své přešlapování na místě svalují na to, že „na jazyky jsou prostě tupí“ (což může být faktor, ale nevysvětluje vše)

+ si v průběhu hodiny dělají poznámky bez ohledu na to, zda si něco zapisují i ostatní; řídí se v tomto ohledu vlastním úsudkem
si píší zásadně jen „slovíčka“ a poznámky si dělají pouze ve chvíli, kdy si je dělá celá třída; učitele se na nic neptají, protože „je jim to blbé“ a „třeba se na to zeptá někdo jiný“

+ zamýšlí se nad poznámkami z hodin a případné nesrovnalosti konzultují s učitelem
neřeší do očí bijící rozpory ve svých poznámkách (ze zkušenosti vím, že velkou část informací si student v hodině zapíše špatně), následkem čehož nikdy pořádně nepochopí systém anglické gramatiky, následkem čehož střílí v hodině slovesné tvary od boku a i po několika letech studia jsou schopni použít spojení jako „do you going“ nebo „what are you say“, která ilustrují jejich totální bezradnost, následkem čehož trpí i učitel, což je na celé věci to úplně nejsmutnější

+ pokud jsou v průběhu mluvení učitelem opraveni, zamyslí se nad svou chybou a do paměti si vloží výstražnou vlaječku, aby se stejného omylu nedopustili podruhé
opravu sice automaticky zopakují, ale dále nad ní nepřemýšlí a melou vesele dál – jejich projev je plný chyb, stejných jako před týdnem, stejných jako před měsícem, stejných jako před pěti lety

+ se na hodiny připravují podle zaslaných instrukcí, v hodinách se s chutí pouští do hovoru na jakékoli téma, mluvení si užívají a s potěšením zjišťují, co všechno dokážou vyjádřit, cíleně se pak snaží do svého projevu začlenit nově naučené obraty
za přípravu považují vytištění papírů plus rychlé vypsání pěti slovíček a jejich našprtání těsně před hodinou - těchto se pak drží jako stonoucí stébla trávy a vykřikují je při sebemenší zámince; zdržují své aktivnější spolužáky tím, že si před každou konverzační aktivitou nejdřív musí projít text, zjistit o čem vůbec je, přeptat se na slovíčka, načež zbývající vteřiny prošpikují poznámkami o tom, že „stejně vůbec neví, o čem to je a jak mají fofr v práci a pokaženou tiskárnu a chodí sem jenom na náslech, protože třeba se něco uchytí“

+ mluví s rozvahou, vryjí si do paměti opakovaně vštěpovaná pravidla, jsou si vědomi úskalí klasických chyb, nestřílí od boku, nad vším co pronesou se ještě zamyslí, a případně se opraví; apropos: průběžné opravování vlastního projevu je jasným indikátorem toho, že student na své angličtině opravdu pracuje
se namísto rychlého vstupu do konverzace nekonečné minuty probírají papíry; pokud na konverzaci vůbec dojde, pak z poloviny probíhá v češtině a úzkostlivě se omezuje na dva základní časy, slovní zásobu ze základní školy, obrat "it is some special xy", a snahu vybavit si jména a číselné údaje; cílem je dopracovat se co nejrychleji do bodu, kdy se vítězoslavně pronese „my už jsme to řekli všecko“

+ si do textů si dopisují poznámky a zvýrazňují pasáže, ke kterým by se rádi v budoucnu vrátili; zamýšlí se nad tím, zda by dotyčné obraty dokázali sami použít a nedají si pokoj, dokud nenabudou přesvědčení, že ano
mají dojem, že všechno potřebné jim má učitel i přes jejich pasivitu nějak nacpat do hlavy; zaslané materiály jsou nedotčeny poznámkami; v hodinách si permanentně stěžují, jak je hrozně trápí, že v tom absolutně nemají systém a že by teda hlavně potřebovali nějaký systém a jaká je to hrozná škoda, že jim do toho nikdo nevnesl žádný systém